Short horror stories {cz}

•63•

Od té doby, co bydlíme vedle hřbitova, mám celou noc husí kůži. Není to dlouhá doba, co tu bydlíme. Stěhovali jsme se sem koncem března, takže jsme tu skoro už tři měsíce. Důvod není takový, že by tu naše rodina chtěla natáčet nějaký film, nebo tak. Koupili jsme dům, pro jeho cenu. S rodinou jsem docela dost na mizině. Naštěstí to máme blízko k prababičce, která tu právě byla pohřbena před několika měsíci.*Poslední dva týdny slyším z okna něčí hlas. Vcelku mě to děsí, ale pořád si říkám, že nemá proč. Vlastně to může to být jakýkoliv blázen, co šel navštívit svojí mrtvou prababičku. Pořád mi to pod oknem hučí jméno mé, již zmíněné mrtvé prababičky, ,,Dea". Podle mé babičky, která se živí vykládáním karet, to ze středověku znamená ,,zkáza". Ale moc jí nevěřím, jelikož jí dělá dobře když ví, že nás může něčím vyděsit. Babička bydlí s náma, takže jeji každodenní marné pokusy nás vystrašit nás s bratrem spíše rozesmějí. Tuhle nám povídala: ,,Dnes jsem viděla z okna zas nějaké podivné stvoření. Vylézalo z hrobu. Podle dnešního horoskopu znamená ,,neznámá postava" neštěstí." Ani si nevzpomínám, kdy naposledy znamenalo to, co viděla nějaké štěstí.Dnes jdu jako normálně ze školy, děsí mě jít s kamarády kolem hřbitova, takže to bereme lesem.Meli jsme doučování a už je tma. Jeden žák je tu nový - avšak my jsme se s ním hned seznámili a vzali ho do patry, takže jde také s námi. ,,Proč jdeme lesem? Je tu spousty chodníku a my jdeme lesem. Kde vlastně bydlíš, Leo?",,Nechtěj vědět důvod, proč tudy jdeme a taky nechtěj vědět to, kde bydlím." řekla jsem mu.,,Dobře. Už se nebudu ptát. Ale je to ztráta času. Už by jsme mohli být doma."Jenom jsem nahlas vydechla a vnímala divné zvuky okolo sebe.Najednou se ozval výkřik. Lidský výkřik. ,,Co to bylo?" zeptala se Clara.,,Nevím." ,,Takhle křičí Lily! Lily? Lily! Lily tady není!"Hluboce a nahlas jsem se nadechla a koukala okolo sebe.,,Lily?" křičeli jsme pořád dokola, ale po ní ani slechu.,,Tohle není sranda!" zakřičela Clara.Luke, náš nový, již zmíněný spolužák se najednou rozeběhl mezi stromy. Pozorovaly jsme ho s Clarou s vyděšeným výrazy a stáli jsme na místě jako sochy.,,Luke! Kam běžíš? Vrať se!" zakřičela jsem směrem do tmavých stromů.,,K-Kam běžel?" zeptala se Clara.,,Nevím. Pojď radši domů. Docela mě to tu děsí.",,Ale co Lily? Proč křičela?",,Třeba za ní Luke běžel." řekla jsem se strachem v hlase.,,T-Tak radši jdeme." řekla Clara a rozeběhli jsme se směr světlo, které způsobovaly lampy na ulici, jako znamení, že se tudy máme vydat.Dorazily jsme k našemu domu. Clara to měla ještě hodně daleko, takže jsem řekla: ,,Nechtěla by jsi u nás přespat? V týhle tmě není bezpečný chodit takovou dálku. Tvým rodičům zavoláme. Našim to vadit nebude.",,Dobře. Stejně už jsem unavená. Díky Leo.",,V pohodě. Ještě zavoláme Lily a Lukovi, kde jsou.",,Jo." Vyšly jmsme pomalu po třech schodech k naším hlavním dveřím. Na druhé straně jsme měly v celé své kráse hřbitov. Ale něco s ním není v pořádku. Jako by... Tři hroby jsou otevřené! Ale kde je hrobník?,,Claro! Koukni na hřbitov. Jsou tam otevřený hroby. Tak to je děsivý. Radši rychle zazvoň."  ,,Jo. Už chci dovnitř." řekla Clara a zazvonila.Čekaly jsme docela dlouhou dobu. Nikdo ale neotvíral. ,,Jsou vaši vůbec doma?" zeptala se mě Clara.,,Nevím. Ale babička by tu měla být. Jestli nám nikdo neotvře..."Najednou se ozval stejný výkřik jako v lese. A pak další.,,T-To zní jako Luke a Lily! Kde jsou?!" doslova křičela Clara.,,Lily? Luke? Haló! Tohle není sranda! Vylezte!" ,,Leo...",,No...?",,J-Jde to od hřbitova..."Obě jsme náhle uslyšela hlas, takový, co slýchám každou noc.,,Dea.",,Slyšela jsi to? Leo?",,Pojď za mnou! Rychle! Na hřbitově musí být hrobník! Půjčíme si od něj nějaký páčidlo a půjdeme domů, ok?",,J-Já tam nejdu!" ,,Dobře, čekej tady. Ještě zazvoň.",,Ale já tu nechci bejt sama! Leo!",,Tak pojď sakra se mnou!",,No... Dobře." šeptla Clara.Sešly jsme opět schody, ale dolů a vydaly se směrem hřbitov. Hroby pořád byli otevřené, ale nikde nikdo.,,Pojď. Zaklepeme na tu boudu.",,Jakou boudu? Jo, dobře.",,Tady by měl být hrobník."Prošly jsme kolem hrobů, ale neodvažovaly jsme se do nich nakouknout. Obě jsme ale něco nepřehlédly- na prvním hrobě bylo napsáno jméno mé zemřelé prababičky, na druhém jméno Lily a na třetím Lukovo jméno.,,Panebože."Clara vykřikla. Já jsme tam jen stála, zhluboka dýchala a po chvíli jsem nemohla popadnout dech. ,,Leo?",,N-No?!",,Já chci pryč!",,Utíkej!"Běžely jsme jako o život k zrezivělé hřbitovní bráně. Chtěla jsme vzít za kliku, ale... Bylo zamčeno! Nešlo ji přelézt, jelikož je pevná a vysoká. Clara ječela a brečela zároveň. Já jsme tam jen nehybně stála s otevřenou pusou a každým nádechem se mi ronily slzy.,,...Rychle... K... boudě...!" zařvala jsme na Claru.,,Běž!" Rozeběhly jsme se k hrobníkově boudě.Rozrazila jsem dveře. Pak se to stalo. Obě jsme rázem vykřikly. Clara se chytla za hlavu a ječela. Trhala si vlasy jako o život.,,To...Jsou.... Luke a Lily!" zařvala jsem.Těla Luke a Lily vyseli za slabý provaz ze stropu a měli uříznuté končetiny. Pod nimi leželi pozůstatky zřejmě Lilyiny nohy. Všude byla krev, mrtvoly se kymácely ve větru. S otevřenýma očima a pusou sledovaly přímo Claru a Leu. Obě dívky leželi na zemi s slzami u očí a hrůzou ani nedýchali. Když přestaly hekat, usnuly.Třetí den po incidentu je našel hrobník. Zahrabal je spolu s Lukem a Lily do hrobu a už o nich nikdy nikdo neslyšel.Bylo zjištěno, že policie rok po incidentu těla našla. Nenašla prý žádné náznaky vraždy, takže byla  přesvědčena, že je někdo za živa zahrabal a oni se udusily. Policie podle kamer usoudila, že všechny děti zabil hrobník, který dostal na doživotí. Ten se však krátce po zatčení v cele oběsil.