Short horror stories {cz}

•62•

"Co se stalo Kate?" zeptala se mě učitelka, když jsem jí řekla, že je mi špatně. ,,Bolí mě břicho. Hodně." řekla jsem v bolestech. ,,Pojď se mnou k sestřičce." řekla a odvedla mě že třídy o patro níž do místnosti s nápisem Marodka.Zaklepala. ,,Ano?" ozval se mladý hlas asi již zmíněné sestřičky nebo doktorky, kterou jsem tu ještě neštěstí nepotřebovala vidět.,,Dobrý den, mám tu pacientku." řekla s úsměvem učitelka.,,Vstupte!" slyšela jsme zevnitř.Když jsme vešly dovnitř, uviděla jsem mladou černovlasou doktorku s velmi bledou tváří a očima zvláštní barvy.,,Tady Kate Carpetové není dobře. Bolí jí břicho.",, Dobře. Můžete jít. Postarám se o ni.",,Ano. Děkuju." řekla učitelka a poté odešla. ,,Tak se na to podíváme..." řekla doktorka a vytáhla velký nůž.Strašně jsem se zděsila a když poznala moje zděšení, rozesmála se.,,Dělám si samozřejmě legraci. Tohle nebudu potřebovat. Vyhrň si tričko a ukaž mi, kde tě to bolí, menstruaci náhodou nemáš?",, Naštěstí ne."Oddychla jsem si a vyhrnula si tričko. Pomalu mi pokládala své ledově studené ruce na mé špeky.,,Aau! Asi můj žaludek. Chce se mi zvracet.",,Myslela jsem si to." Široce se usmála, až bych přísahala, že má špičáky jako upír. Dokonce tak vypadá.,,Dám ti prášky, působí to jako projímadlo, vyčistí ti to střeva. Zřejmě za chvilku budeš potřebovat na záchod. Klidně si odskoč. Zatím jen lež. Zapíši to do počítače." řekla a dala mi prášek, podobný takové té pilulce, jak si vždy myslíte, že to jsou drogy.,,Dobře, děkuju." pokusila jsem se o úsměv, ale měla jsem opravdu zvláštní pocit. Podala mi plastový kelímek, stejný jako u zubaře.,,Zapij to."Vzala jsem si od ní kelímek, pilulku jsem si strčila do pusy spolu s vodou z kelímku a polkla.,,Asi by jsi se radši měla jít připravit na toalety." ,,Jo dobře už jdu." vstala jsem a zavřela za sebou dveře. Byla jsem ráda že jsem od doktorky vypadla, docela mě děsí. Obzvlášť když u sebe normálně nosí ten velký nůž. Na co ho vlastně má?Prošla jsem kolem pěti tříd, než jsem se tam dostala. Viděla jsem známý nápis ,,WC dívky" a zaplula do jedné z kabinek a zamkla se. Byla jsem docela unavená, takže jsem zavřela prkínko a sedla si na něj. Pořád jsem čekala než se mi bude chtít na velkou, budu to mít za sebou a budu moct domů.Chtělo se mi víc a víc spát. Takhle unavená jsem ve škole ještě nikdy nebyla. Po chvíli jsem přestala na všechno myslet a usnula jsem.**Vzbudil mě divný zvuk. Jako kdyby někdo táhl velký pytel s bramborami po schodech dolů.Já jsem usnula? Přímo tady ve škole?Už byla tma, takže jsem se šíleně bála toho ticha a zároveň toho jediného rachotu co mě vzbudil. Uvědomovala jsem si, že se mi vůbec nechtělo na velkou, prostě jsem usnula. Ta doktorka mi dala místo projímadla prášky na spaní! Jak se dostanu zpátky? Pomalu jsem vstala, odemkla a doufala, že ve škole bude aspoň školník. Zajímalo by mě, kolik je hodin. Naštěstí na mé ruce nosímpořád hodinky, takže jsem se koukla a zjistila, že je půl šesté. Už dávno zapadlo slunce a byla tma jako v pytli tak jsem vyšla ze záchodů s divným pocitem.Zamířila jsem rovnou k místnosti, kde má školník dílnu.Najednou ten zvuk slyším víc a víc.Jdu potichu, jako bych se bála, že by mě někdo mohl slyšet.Zašla jsem za roh, kde je marodka. Na klice jsem uviděla červenou barvu, která tam předtím nebyla. Nebo je to snad krev? Ještě ale není zaschlá! Když už jsem měla skoro na krajíčku, rozhodla jsem se nevzdát a hrozně jsem chtěla vypadnout. Tmavá večerní škola je ještě děsivější než ta ranní, osvětlená, kdy se ještě učí. Pořád ale slyším ten zvuk. Rozhodla jsem se jít prozkoumat co to je. Třeba to přece jenom bude školník a pustí mě ven. Ach! Kéž by! Už chci domů!Zase vidím tu známou barvu, krev. Jsou to nezaschlé kapky. Hodně se bojím. Vypadá to jako v hororu, je to taková ta skoro cestička z krve. Je to tak děsivý. ,,To nemůže být krev!" pořád si opakuju.Už jsem úplně v podkroví, kde jsou zřejmě zamčené dveře. Mohl by tu někde ten školník být.Co to je? Právě jsem zahlédla nějaký obvaz. Vypadá to jako ten obvaz, co měla ta doktorka na poličkách. Je v něm něco zabaleného. Přijdu kolem toho. Šíleně to smrdí. Nemůžu poznat co v tom je zabaleného, tedy pokud v tom něco zabaleného je. Uviděla jsem tam i ty kapky té rudé barvy. Měly skoro zbarvení do hněda. Ale co když je to opravdu krev? Ne to přece není krev! Co by dělala ve škole krev?!Slyším kroky. Jo! To bude školník! Uvidím lehký stín od venkovní lampy, která je za oknem. Postava má v ruce nůž.. ? Co je to? Jo, je to nůž! Jsem v koutě hned před zamčenými dveřmi, takže mě ta postava nemůže vidět. Když se přiblíží, schovám se za rám dveří kde má školník dílnu. Poznávám obličej- je to doktorka! S nožem v ruce! Celý ten nůž je od té rudé barv... Ne je to krev! Panebože! Míří přímo k tomu čemsi zabalenému v obvazu. Pomalu to rozbaluje...Strašně se klepu a nemůžu mluvit, protože... V tom obvazu... Je .. Mrtvola?! Fuj..., panebože! Nemůžu se ani hnout! Chci křičet, ale nejde to! Přes její silné krvácení v krku bohužel zjišťuji, že je to moje učitelka. Je celá od krve a má nechutně otevřené oči a pusu... Áaaa! Panebože já jsem zapomněla dýchat! Hlavně si mě nesmí všimnout! Já chci domů! Začala jsem jsem divné hekat, jako jsem to dělala vždycky když jsem byla malá a něco jsem provedla a mamka mi dala na zadek. Takový to, když brečíte a nemůžete se nadechnout, jo přesně to. Naštěstí to není slyšet, protože doktorka nadělá s mrtvolou opravdu hodně randálu. Když ji opravdu celou rozmotá, pořád popadám dech a asi nikdy už nebudu dýchat normálně. Vzala jí s chirurgickými rukavicemi na rukou za nohy a převrátila ji na záda. Najednou se z té mrtvoly ozval výkřik, jako kdyby opravdu žila. Už už jsem chtěla zakřičet, jenže za chvíli jsem k tomu opravdu měla důvod. Doktorka vzala ten obří nůž a nemilosrdně s ním uřízla učitelce hlavu. To už jsem se neudržela. Zaječela jsem, jako kdyby mě něco šíleně vylekalo a začala utíkat jako splašená. Slyšela jsem za sebou hlasité kroky běžící doktorky a z velkého strachu jsem to vzala rovnou do patra a poté jsem zahlédla okno. Slyšela jsem za sebou velký řev. Automaticky jsem zamířila k tomu oknu a připravila se ke skoku. Naposledy jsem se ohlédla a uviděla poškrábanou a špinavou tvář doktorky. Vylezla jsem na parapet a skočila. Pocítila jsem opravdu divný pocit v žaludku a pak už jsem naposledy uslyšela jen velkou ránu. Bylo to opravdu to poslední, co jsem v životě slyšela.Všichni žáci po tomto incidentu opustili školu a policie to na místě uzavřela. Polovina obyvatel města se odstěhovalo a říká se, že v domech těch, co zůstali, našli jejich příbuzní mrtvoly zabalené v obvazech.