Kordus aneb Cesta tam a možná zpátky

Cesta

Ráno. Na okna Vášova pokoje bubnovaly kapky deště. "Baby, baby, baby oh, Like baby, baby, baby, no" ozývalo se z vedlejší místnosti. "Co to zase kurva je?!" vykřikl Kordus, když se probudil. 'Ach' pomyslel si 'Jayův budík'. Najednou se rozrazily dveře "Co tady tak řveš??!!" vykřikne Jay na  klubíčko neštěstí, co se strachy choulelo v posteli. "Ještě jednou, a po tvém odchodu vyměním zámek" pohrozil nasraný Jay, jehož nacistická osobnost se v něm nasraností začala probouzet. "Krepiere" prohodil Jay při odchodu. Kordus vstal a dobalil si věci na onu dalekou cestu. Po dobalení zavolal Luxury, ať se připraví. Poté zavolal ještě dceři, kdyby se z cesty náhodou nevrátil. "Kocourku" řekl Václav svému pokladu "právě jedu na... na služební cestu a chtěl jsem se s tebou rozloučit". "Na Václavově tváři se leskly slzy. "Ok, těším se, až se vrátíš, tati" odpověděla dívka. "Mám tě moc rád!" řekl Václav a po rozloučení zavěsil. Zase začal plakat. 

"Crrrr" ozvalo se od dveří. Václav otevřel dveře a pustil paní temnot do bytu. "Na co čekáš, more, jedem!" zařvala vůdcovsky Luxury. Jay zatím vyšel z pokoje. Z jeho tašky čouhala podivná helma s blesky na hlavě. Ano, myslíte správně, Jay byl připraven na lov. Václav vzal svou tašku, a když zamykal, tak se ještě smutně podíval do bytu. "Tak se měj, ty moje útulné hnízdečko, žilo se mi v tobě krásně." řekl Václav a zamkl byt. 

"Vrnnn" (ano, takhle vážně zní motor auta... Kappa). Luxury nastartovala auto a jeli. Václav seděl vedle Lu na místě řidiče, Jay vzadu. Kordus prvně navrhoval, že si sedne vedle Jaye, protože se chce ještě naposled v klidu vyspat a Jay je sice tvrdý, ale zase velký polštář. "Ať tě to ani nenapadne!" rozhodla hned Luxury. "Už teď kufr skoro dře o asfalt, kdybys ses tam nasral ty, tak mám po autě!". Kordus bez dalších námitek se otočil k oknu a koukal se na krásné ulice matičky Prahy. Díval se na ty krásné kultivované lidi. Díval se, jak děti točí spinnery, díval se jak o trošku starší mladíci okrádají důchodce, díval se, jak ještě starší chlapci prodávají dorgy... Přesně takovou Prahu miloval a na takovou Prahu bude s láskou vzpomínat. Právě projeli kolem cedule, která oznamovala jejich výjezd z Prahy. "A je to v hajzlu" prohodil smířený Kordus. Cesta ubíhala celkem ryhchle. Krodus si pustil do sluchátek to nejdepresivnější, co měl v playlistu. Jay vzadu slintal nad cedulí, která oznamovala, že se mekáč blíží a Luxury se honilo hlavou, jestli dokáže vypít víc vína než Majsner. "Mám hlad!" ozval se zezadu hluboký hlas. "Ok, Jayi, zastavíme u mekáče." protočí oči v sloup Luxury. Jay šťastný jak dlouho nebyl se začal vyptávat. "Už tam budem? Už tam budem? Už tam budem?" Když to Jay řekl po dvacáté, tak Luxury zastavila auto, otočila se s pohledem, který by dokázal popravit skupinku minimálně 20 lidí prohlásila "Tak hale, to, že musíme vézt a chránit tuhle trosku ještě snesu, mám taky v kufru dost flašek na to, abych to ustála. To, že musím pomáhat vychovávat toho feťáka ze Sudet taky snesu, ale TY mi tu řvát nebudeš, JASNÝ?!" Po dořeknutí této věty se otřásla země. Satan hluboko pod naší skupinkou vylezl z úkrytu pod postelí. "Co... co to bylo?" zakoktal vystrašeně. Mezitím bylo auto už v pohybu. Jay, jehož dušička byla malá jak Václavův pen... ehm... plat, seděl s koleny u hrudi (ano, nějak je k té hrudi dostal, ale Václavovo sedadlo se posunulo o půl metru dopředu) a jenom z něj šla ta samá věta "Je mi to moc líto. Je mi to moc líto". Václav si celého incidentu ani nevšiml, jenom seděl a díval se na krajinu, která pomalu ubíhala vedle něj. Luxury zastavila u mekáče, Jay rychlostí blesku vběhl dovnitř, objednal, vzal, zaplatil a běžel zase se dvěma taškami zpět do auta. Musel si těch burgerů koupit na uklidnění trošku víc. Po chvíli Luxury projela kolem cedule, která oznamovala začátek Pardubic. Václav se... rozplakal.