Cassidy Viollet Gowler

Protego

Napište mi příběh, pohádku, básničku, cokoli na téma Protego. Musí se v něm objevit slova: Keillyn Brooc, borůvky, koláč a neskutečně otravní prarodiče. min. počet slov: 300 slov.

27. 05. 1986

Milý deníčku,
dnes jsem měla opravdu zajímavý den. S rodiči a bráškou Carlem jsem měla jet na výlet a poté k prarodičům. Vlastně jsem ráno ještě nevěděla, že se nějaký výlet vůbec chystá, jen to že pojedeme oslavit narozeniny babičky Dorothy.

Ráno jsem se probudila s tím, že mi maminka oznámila, že si mám vzít nějaké teplé oblečení. Když jsem se ji ale zeptala proč, řekla mi, že to je překvapení. Každopádně jsem to dále neřešila a šupajdila se nasnídat a obléct. Když jsem zavětřila do kuchyně, všimla jsem si, jak mamča dává do batohu pár ovocných koláčů, raději jsem dělala, že má očka nic nespatřila, v podstatě ani netuším proč.

Když jsme byli všichni hotovi, došli jsme ke krbu a použili tak letaxovou síť. Ráda bych si zaznamenala, jak se jmenuje to místo, kam jsme cestovali, ale pamatuji si to bohužel jen matně. No každopádně jsme se „teleportovali" do nějaké chaty v horách. Uvnitř jsme se moc dlouho nezdrželi, neboť jsme ihned vyšli ven, v tu chvíli jsem ale byla mírně zaskočená. Bylo to tam naprosto nádherný, slunce nás pálilo do obličeje, květiny a stromy hrály překrásnými barvami, jaro a léto je prostě nejhezčí. Čekala tam na náš už nějaká žena, když jsem se teď zeptala mamky, jak se jmenuje, údajně to je Keillyn Brooc, nějaká úřednice na ministerstvu.

Udělali jsme si malou túru, ta ženská nám do toho furt kecala, měla jsem chuť utéct pryč, potom ale přišel čas na svačinu. Taťka Julius otevřel batoh, a z něj vytáhl nádobu s koláči. Jedli jsme si a najednou mi přímo v obličeji jeden přistál. Místo očí jsem měla borůvky a má ústa byla celá červená, skoro až od krve nebo kečupu. Naštěstí to byly jen jahody. Po svačině jsme pokračovali naši cestu, po takové hodině jsme zase dorazili k oné chatě.

Odsud nás letax zase dostal někam jinam. Naštěstí to bylo konečně k babičce a dědovi. Tam už byla spousta jídla, bohužel jsem ale byla přecpaná sladkého, co jsme měli cestou. U nás v rodině se nedělá nic jako dorty, my pečeme kuře. Problém je, že já kuře nejím, takže jako pokaždé jsem je jen sledovala. Neužila jsem si to tam, fakt že ne. Vařila jsem se v tom teplém oblečení, protože mě nenapadlo, že si mám vzít i nějaké lehčí na potom, taky jsem musela poslouchat řeči svých neskutečně otravných prarodičů. Neustále měli narážky na to, že s Carlem vypadáme úplně stejně.

UŽ NIKDY NEPOJEDU K PRARODIČŮM!

Známka: 1
Váha: 4
Komentář: To je pěkný... Ten datum je taky super. Vymyslela jste to úžasně. I když teda nevím, který sedmiletý nebo osmiletý si něco zapisuje do deníčku, ale tak...