Cassidy Viollet Gowler

Kreslíš?

   Hezky si vzpomeňte na nějakou takovou pěknou chvilku z letošních hodin OPČM nebo chvíli, kdy jste nějaké kouzlo trénovali, či prostě použili - nedej Merlin - na spolužáky... Cokoliv! Představivosti se meze nekladou, jen ať to souvisí s naším předmětem<3 Může to být obrázek nebo básnička... Nebo třeba i nějaký ten podrobný popis situace z vašeho úhlu pohledu.

   Byla to jedna z prvních hodin obrany proti černé magii v roce 1992. V té době jsem byla ve třetím ročníkuv Bradavicích a už dříve jsem se od ostatních lišila hlavně výškou. S Oliverem jsem ještě nebyli spolu, vždyťprosinec se nám všem zdál ještě daleko.
   Seděla jsem v jedné z předních lavic, jako vždy. Na stěnách visela spousta obrazů profesora Lockharta azrcadel jsem viděla taky hodně. V zadní části místnosti se nacházelo to úplně největší ze všech. V té době mápoblázněnost do již zmíněného profáka byla ještě celkem silná, ačkoliv už ne tolik jako při první hodině, kdyjsem nebyla schopná vnímat jediného slova. Oliver Argent už seděl vedle mě, koukali jsme jeden na druhého ajá přemýšlela nad tím, jaké mám štěstí, že znám právě někoho, jako je on. Ještě nějakou dobu jsme vedlidiskuzi o tom, co asi budeme v hodině dělat, během chvíle ovšem do třídy přišel i Zlatoslav Lockhart a takjsem mu raději začala věnovat pozornost a Olivera vnímala jen na jedno ucho, jak se říká.
   Úvodní řeč jsem nějak moc neřešila, stejně to byly jen nějaké žvásty, které říká snad každý. Jen jsem sizapamatovala, co že vůbec máme dělat. Nakonec jsem se musela rozhodnout. Jít spolu s Oliverem za Zlatouhlavou, aby nám něco ukázal a nebo trénovat Protego, které jsme se učili už v prvním ročníku. Jelikož miProtego nikdy moc nešlo, tak má hůlka nakonec mířila směrem k figuríně. Během chvíle ale nakonec celá máskupina zjistila, že to celé nebylo jen tak. Figuríny na nás totiž hned začaly „střílet" třpytky. Úkol pro nás tedyzněl - ubránit se třpytkám.
   Naštěstí se mi to povedlo při většině pokusů, ale raději jsem i tak utekla zatřpytkovaná za profesorem, kdeuž se cpalo pár holek nějakými sušenkami, které jim provedly to, že jejich vlasy byly najednou zlaté. A zuby sejim třpytily skoro jako ty třpytky na mé hlavě. V hlavě jsem si říkala, že co to sakra je. Naštěstí už ale bylkonec hodiny a tak jsem mohla nakonec spolu s Oliverem odejít.

Známka: 1
Váha známky: 4
Komentář profesora: Ooh. Originální!