Drakologie, ZKV

8 1 0
                                    

Vaším úkolem bude popsat váš den s drakem, kdy se na jeden den stáváte majitelem právě onoho draka, kterého neberete jako mazlíčka, ale jako nejlepšího přítele. V následujících minimálně sto slovech mi předveďte, jak byste se o tohle kůzle postarali.

26. 07. 1997

Milý pane Deníku,
dnes to byl opravdu zajímavý den. Ráno kolem osmé hodiny jsem šla nakoupit, jak to mám ve zvyku každou sobotu. Londýn je v tuto chvíli prostě plný mudlů, kteří, ačkoliv je víkend, pospíchají do práce. No, naštěstí nebyl supermarket tak plný jako minulý týden. Pamatujete si? Portály se nějaký dvě holčiny, protože už tam byl poslední krém. Já tu mládež nikdy nepochopím...

Abych se ale dostala k věci, když jsem přišla domů, našla jsem na stole dopis, no, spíš jen papír. Když jsem asi osmkrát přečetla text, který na něm byl, stále jsem tomu nemohla uvěřit. Jestli čekáte vysvětlení, tady ho máte, někdo mi psal, že mám ve skvělé malého dráčka. Též Vám to přijde divné? Čtěte dál! Toto nebyla jediná informace, v úhledném písmu bylo uvedeno i uvedeno, že je můj do půlnoci, poté ho mám dát zpět do sklepa. Šílené, že?

Ačkoliv jsem tomu nevěřila, mé první kroky směřovaly právě pod náš dům. Trochu jsem byla mimo, ale vrzající dřevěné schody mě nezastavily v cestě. Už na nich jsem slyšela podivné zvuky, to se ale dá svést na trubky, které jsme zapomněli očarovat. Když jsem se konečně dotkla betonové podlahy a rozsvítila si hůlku, nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu tam byl drak. Byl vysoký asi kolem jednoho metru a dvacet pět centimetrů. Měl nádherné zelené zbarvení. Podle mých vzpomínek na drakologii si pamatuji, že by se mohlo jednat o velšského zeleného.

Když jsem k němu šla, nebál se, prostě nic. Spíš si chtěl hrát, aspoň tak vypadal. Zastavila jsem se u něj a on se na mě podíval, v očích měl taková světélka. V tu chvíli se ve mně něco hnulo, zdá se mi, že dráčka znám již od narození, jako by to byl můj nejlepší kamarád. Nahrazuje mi Olivera, který si zrovna plní své famfrpálové sny v zahraničí. Sedla jsem si k němu a objala ho, nějakým zajímavým způsobem obejmul i on mě. Konečně jsem promluvila, z mých úst však vyšla pouze jedna věta: „Korpe, tak ráda tě vidím!" Netuším jak, prostě můj mozek znal jeho jméno, Korpus.

Po tom dlouhém objetí jsme šli nahoru koukat na televizi, která zbyla po bývalých majitelích. Možná se to zdá jako hloupost, když si představíte draka a mudlovskou televizi, ale jeho to opravdu bavilo. Elektronika nás ale nezabavila dostatečně, tak jsem šla k mé skříní s knihami a vyndala jednu mou oblíbenou - horor, takže když jsem to Korpovi četla, bál se. Divím se, ale vydržel celý příběh, což je jedině dobře, protože na konci se objasňuje, proč se to všechno dělo. Takže že strašpytle se stal veselý kámoš.

Už byl čas na oběd, proto jsme šli vařit. Chtěla jsem ho naučit, jak si připravit jídlo, ale bohužel nedokázal zjistit, jestli už to má hotové. Všechno teda zbylo na mně. Hůlkou jsem použila kouzlo, které způsobilo, že se mé brambory začaly připravovat samý. Abychom se oba bavili, do jeho jídla jsem se pustila ručně. Smažili jsme myši, co nachytal Kos za celý měsíc. Každou chvíli to vypadalo, že začne hořet, naštěstí se tak nestalo, takže jsme se mohli v pohodě smát. No věřil byste, že i draci to umí? Mě to teda překvapilo.

Celé odpoledne jsme strávili doma, nemohla jsem s ním přece jít ven mezi mudly. Hráli jsme všechny možné hry, které s drakem hrát můžete. Naučila jsem ho dokonce karty! Je velice inteligentní, několikrát mě porazil.

Teď je deset minut před půlnocí a mně nezbývá nic jiného, než se s mým dračím kámošem rozloučit. Bude to těžké, ale už spí, tak snad ho nevzbudím​, když tak použiju​ hůlku. Já se tedy loučím a ohlásim se potom.

27. 07. 1997

Jak jsem večer řekla, že se ještě ohlásím, vidíte, že se tak nestalo. Nemohla jsem odolat zjištění, kdo mi umožnil být s nejlepším přítelem drakem. Když jsem Korpuse nechala spícího ve sklepě, schovala jsem se u schodů. Dále už si nic nepamatuji, pouze dnešní probuzení. Snad Korpuse opět někdy uvidím.

Známka: 1
Váha: 5
Komentář: Skutečně skvěle odvedená práce. Můžu vás sníst?


Cassidy Viollet GowlerKde žijí příběhy. Začni objevovat