Insane

Zachránce a dárek

Když jsem uklízel stůl někdo jako pominutý klepat na dveře. Otráveně jsem šel otevřít, ale ve dveřích stála ta mladá assassínka '' Je zde pan Arckerman ?,, '' Jo je v koupelně děje se něco ?,, Ženu jsem pustil dál a mezi tím přišel Levi '' Co se děje Hanji ?,, '' V jedné z Whitechapleských uliček se našla mrtvola někdo ji zavraždil musíme tam ihned jít,, Hned jak to dořekla jsem ztuhl. Tak to není dobrý '' Erene v pořádku ?,, Rychle kývnu na hlavou abych nebyl nějak podezřelý. Levi se vydal obléct a já mu byl v patách. Došli jsme tam do 20 minut. Když nás ta Hanji dovedla k místu činu. Chtělo se mi zvracet když jsem uviděl tu mrtvolu. To jsem udělal já ?!!

Jen co jsem přistoupil k té ženě, tak jsem si začal prohlížet všechny ty rány. Pak jsem se obrátil k Hanji a Erenovi a zavrtěl hlavou. ,,Jaká zrůda by něco takového udělala." Pronesl jsem a Eren se od té nebohé objeti obrátil zády. Nedivím se mu. Hanji začala zapisovat do nějakého sešitu něco o té ženě a já jí rozepnul blůzu, aby na ty rány Hanji viděla lépe. ,,Až se mi ten zmetek dostane pod ruce, tak bude prosit o smilování." Řekl jsem a šel Hanji pomoct, ale po chvíli jsem si všiml že je Eren pryč. ,,Kde je Jaeger?" Zeptal jsem se Hanji a ta bez přerušení v zapisování zavrtěla hlavou. Asi je toho na něj moc. Pokrčil jsem rameny a dál se věnoval tě ženě. Měla jeden velký řez od břicha přes její hrudník. Je to čistý řez. Asi už byla mrtvá. Protože kdyby se bránila, tak by to tak čistý nebylo.

Když jsem uslyšel ty slova co řekl Levi slzy se mi nahrnuly do očí. Radši jsem odtamtud odešel. Musel jsem si srovnat myšlenky. Procházel jsem se v jednom parku. Byl tu celkem klid na to že byl podle mého odhadu v centru města. Posadil jsem se na jednu z laviček a koukal se na řeku, která tam protékala. Celkem nádherný pohled. Ale vzpomínka na Leviho slova mě vrátila do reality. Zvedl jsem se a šel na velitelství. Hned jak jsem tam došel jsem vlezl k Levimu do kanceláře, vzal nějaké čisté papíry a začal kreslit tu ženu. Pamatuji si každý její detail i když jsem ji konec konců zabil já. Ale i tak mi stačilo pár minut se na ní dívat. Když jsem ji dokreslil, nakreslil jsem Leviho.

Když jsme zapsali a prověřili všechno, co jsme potřebovali, tak jsme to všechno odnesli na velitelství. Byli jsme v Hanji kanclu, kde jsme potřebovali dořešit poslední detaily. ,,Kde jsou vlastně ty děti?" Zeptal jsem se nakonec a ona po chvíli odpověděla. ,,Myslím, že jsou teď u Charlese." Přikývl jsem a došel za ním nahoru, ale po cestě jsem si všiml, že je někdo v mé kanceláři. Potichu jsem tam nahlédl a přiblížil se k té osobě, která byla v křesle, zahalená pod kapucí a seděla zády ke mě. Nakoukl jsem jí přes rameno a uviděl, jak mě ta osoba kreslí. ,,Ere.." Hlesl jsem a ta osoba se na mě rychle otočila. Sundal jsem jí kapuci a zjistil, z existuje to je Eren. ,,Co to tu děláš?" Hlesl jsem a přistoupil k němu. Nic neříkal. Klekl jsem si před něj a chytil ho za ruce. ,,Všechno bude v pořádku. Neboj se. Až toho parchanta chytím, tak bude řádně potrestán trestem smrti." Pokusil jsem se o úsměv, aby jsem ho aspoň trochu uklidnil. Já tyhle svině tak nenávidím. Nenávidím zabíjení. Jen v tom případě, že si to zaslouží.

Jak jsem se si tam kreslil a potom to jak Levi ke mě přišel a začal mi říkat že ten kdo ji zabil zaplatí životem. Potlačil jsem slzy, které se mi draly do očí. Usmál jsem se na něj, chtyl do svých rukou ty jeho a propletl si sním ruce. Sklonil jsem se k němu a zašeptal '' Miluju tě Levi......moc tě miluju,, Ta směsice pocitů v jeho očích. Něžně jsem ho políbil. Levi ho prohloubil tím že mi obmotal ruce kolem krku a jazykem se snažil dostat do mích úst. Pootevřel jsem pusu a nechal aby si se mnou trochu pohrál.

Sedl jsem si na něj obkročmo a jednou rukou jsem mu zajel pod tričko a přejížděl mu po hrudi. On mi přejížděl pod tričkem po zádech a někdy jeho ruce zabloudili i na můj zadeček. Po chvíli jsem se od něj odtáhl a políbil ho naposledy letmě na jeho neodolatelné rty. ,,Už budu muset jít. Myslím si, že ta žena měla děti. Ty děti, které jsi sem přivedl." Slezl jsem z něj a on mě chytl za ruku. ,,Bu-Budu tu na tebe čekat. " Hlesl a já se na něj usmál. Došel jsem do toho pokoje kde byly a odvedli k Hanji do kanceláře.

Dech jsem měl zrychlený ještě chvíli jsem seděl u Leviho v kanceláři a pak jsem se rozhodl že půjdu k nám. Zvedl jsem se a pomalým krokem šel schodama dolů. Tam jsem zahlédl ty děti, které jsem zachránil a Leviho, jak si s nimi povídá. Když mě uviděly, radostně vykřikli a rozeběhly se ke mě. Málem mě svalily na zem, ale udržel jsem balanc. Všichni na nás čučeli, jak na dementy. Já se jen usmál a objetí jim oplatil '' Děkujeme že jste nám pomohl moc děkujeme,, Zašeptala malá holčička. Odtáhl jsem se od nich a uviděl jejich uplakaná očka, tak jsem jim slzy setřel a řekl '' A já nikdy nezapomenu na vás jste moc moc stateční opravdu,, Usmál jsem se, z krku jsem si sundal náhrdelník s klíčem a ještě jim zašeptal '' Když tady nebudu postarejte se o toho černovlasého muže a klíček si nechte na památku,, Pohladím je,znovu se postavím naposled se podívám na děti daruji jim úsměv a vycházím ze dveří do rušných ulic Londýna.

Doufám že se vá, kapitola bude líbit koment hvězdička potěší vaše Liduš :33