Být nejlepší nestačí

3. Kapitola

Sisi

Crrrr.... začala vyřvávat ta příšerná věc na mém stole. Tohle snad není možný! Né, že by mi vadilo vstávat brzo to ne. Jen, když si vzpomenu na tu školu tak se mi udělá špatně. Na téhle nové škole nemám žádný plán stát se populární. Chci se jen dožít svých osmnáctých narozenin a pak se zase vrátit do svého města. Mám tam ještě pár neviřešených věcí, které chci dotáhnout do konce. Nechci všechno hodit za hlavu jako táta. Kdybychom  se neoctěhovali tak jsem mohla být jeden z nejvýše postavených lidí v našem gengu. Tady o všem nikdo nemusí vědět, že mám s mafií něco společného. Se svými lidmi jsem se domluvila, že kdyby se plánoval nějaký převos toho svinstva tak jim zajistím přespání. Somozřejmě kdyby potřebovali na ňákou akci ještě jednoho člověka tak tam budu. 

Fajn, už jsem ležela dost dlouho jdu se připravit. Šla jsem do koupelny kde jsem provedla ranní hygienu. Moc se nemaluji takže to bylo hned. Jen trochu řasenky a lesku na rty. Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné. Oblečení moc neřeším. Mám ráda obyčejné a přitom zajímavé oblečení. Proto si vyberu černý jeansi, které byli na kolenou jemně rotržené. K tomu obyčejné bílé tílko a na to jemnou dlouhou, černou mikinu s kapucí. Na hlavu obyč černou bejsku z bílím nápisem "začátek" na, kterou jsem si nasadila kapuci. A v neposlední řadě mé oblíbené bílé  botasky. Přes rameno jsme si přehodila svůj batoh a utíkala ze schodů. Naštěstí to dnes vidím jen na pár hodin než nás pustí domů. V kuchyni, už seděla celá naše rodina kromě táty, který si dal dneska volno. Protože dnes bude s mámou dodělávat poslední nedostatky naší vily. "Dobré ráno" pozdravili všichni na stejno. "Dobré" odpověděla jsem nepříjemně. "Pojedeme první den jedním autem?" Zeptal se Leo. "Tak na to zapomeňte" protestovala jsem. "Proč ne jenom první den než si někteří z nás najdou kamarády" dala výraz na slovo někteří. "Snažíš se být vtipná?" Popichuji ji přidrzle zatím, co si otevírám yogurt. "A ty se snažíš být tvrďák?" Zeptá se přidrzle Lola. "Na tyhle stěry ti nestačila ani sušička ne?" Ušklíbnu se "a pohněte prdelí nemám v plánu tu na vás čekat celej den!" Zakřičím, už před dveřmi. "Sakra Leo pohni, už! Nemusíš se bát nikdo tam na ty tví přegelovaný vlasy zvědavej nebude" popostrčím svého bratra. "Kráva" řekne si spíš pro sebe Leo. "Já to slyšela!" Provokuju ho "chcípni!" Zařve naštvaně. Vypadá, že se někdo dneska špatně vyspal pomyslím si. "Nemůžete se aspoň předemnou bavit jako normální lidi!" Okřikne nás z kuchyně máma. "To by se tvoje dcera nemohla oblíkat jako děvka a tvůj syn nemít načesaný vlasy jak buzerante!" Ušklíbnu se a pozoruju vzhled svých sourozenců. "Sisi Lextingová! Padej do školy a doporučuju se neukazovat!" Rozčiluje se moje matka. I když s ní nejsem v jedné místnosti dokážu si představit její rudý obličej. Nad tou myšlenkou se musím usmát.

                                ***

Stojíme před naší novou školou a pozorujeme lidi kolem. Sem tam
se někdo otočí na mojí sestru v mini sukni nebo na mého namišleného bratra, který se jenom usmívá. Dobře vím, že se to brzy všechno změní a mí sourozenci se na týto škole stanou zase populárními jako vždy, když někam přijdou. Možná bych byla taky taková, ale můj plán je jiný. Splynout s davem a v osmnácti vypadnout."Tak pojďte nemůžu se dočkat" pohání nás Lola. "Jasně my jim ukážeme pány týhle školy" zavřiští a poskočí Leo. Na což já otevírám dveře budovy. Snažíme se přes dav dostat do ředitelny. No jo taky nás mohlo napadnout, že se na nás nebudou hned všichni koukat. Je nový rok a to znamená, že přídou prváci a mnoho dalších nováčků jako jsme my. Naštěstí, už vidím dveře s velkým nápisem "ŘEDITLNA". Leo zaklepal a z místnosti se ozvalo "dále". "Dobrý den jsem sourozenci Lextingovi" ujme se slova Lola." Ano mám tu vaše přihlášky tady máte rozvrh hodin a mapu školy zbytek si musíte zjistit sami" informuje nás ředitel."Jistě" řekněme společně."Teď Vás zavedu do vaší třídy, kde se o Vás postará vaše třídní. Máte štěstí, že jste spolu ve třídě somozřejmě se objeví i hodiny, které budete mít zvlášť" povídá tlouštík v obleku. No to máme teda štěstí pomyslím si.
      Proboha! Kolik tady těch schodů může být. Po asi pěti minutách se tlouštík konečně zastavil u dřevěných  dveří od, kterých se ozývaly hlasy žáků. Ředitel otevřel dveře třídy a najednou všechno utichlo."Přivedl jsem Vám nové žáky tak se o ně postarejte" prosí postarší hnědovalasou dámu."Jistě pane řediteli" odvětví učitelka. Tlouštík jen kývne a odejde ze třídy."Tak pojďte před tabuli a něco nám o sobě řekněte" přikáže učitelka. Všichni se postavíme asi tak před dvaceti žáky. Jako první se ujme slova Lola, když v tom někdo vtrhne do třídy.

Cameron (ráno)

Já jsem takový idiot. První den a já zase zaspím. Rychle vstávám z postele.  Na sebe hodím černý rifle, černé triko s potiskem a nazuju si adidas boty. Před zrcadlem si načešu své tmavě hnědé vlasy. V kuchyni seberu jedno jablko a, už vyjíždím z garáže ve svém modrém Ferrari. Utíkám chodbou kde mě pozdravý taky pár opožděnců. Jo jsme na týhle škole docela známý. Dobře možná trochu víc, ale o tom, až později. Vybíham poslední schody a bez zaklepání vejdu do třídy. Jako první uvidím naštvaný ksicht naší třídní. Poté zamávám na svý kámoše, kteří jen posměšně kroutí hlavou. Pak si u tabule všimnu dvou koček a namakanýho kluka. Ten by se docela hodil, ale na mě nemá."Dobrej" pozdravím a sednu si do zadní lavice u prostřed za usměvavým Adamem."Čau bro zase pozdě" popichuje mě. "Čau kámo" poplácám ho po zádech a svůj pohled přeměřím k tabuli."Tak prosím můžeme pokračovat, když se pan Cameron uráčil přijít na hodinu" Jo zapomněl jsem říct, že mě na týhle škole mají učitelé strašne rádi. A nejšťastnější jsou, když mě vedou do ředitelny za říďou. Dalo by se říct, že se ředitelna stala mím druhým domovem." Ehm takže jmenuji se Lola Lextingová a včera jsem se přestěhovala do Los Angeles se svojí rodinou" začala kvákat jedna z těch blondýn, která vypadala jako ty ostatní děvky tady. Somozřejmě neříkám, že bych si nedal říct. Z míma klukama jsem na škole známý jako ti sukničkáři školy. Ta holka, co teď mlela měla dlonďaté vlasy o trochu delší než ta druhá. Na sobě měla obrovské bílé podpatky, růžovou mini sukni a bílou halenku přes, kterou bylo vidět snad všechno. Vsadil bych se za celej geng, že ta panna, už dávno nebude." Tak ahoj jmenuji se Leo Lexting a rád bych se zapojil do fotbalového týmu" navázal ten kluk nejspíš na svou sestru."Je hezké, že nám přibil do kolektivu další sportovec. O přestávce se domluv s Cameronem, který je kapitán týmu" zase začala klábosit učitelka."Čau jsme Sisi" řekla skráceně ta druhá blondýna, která nevypadala, že by chtěla pokračovat. Její oblečení bylo hodně podobné stylu toho kluka a našeho gengu. Měla sice o trochu kratší vlasy než její sestra, ale za to měla zajímavější oči. Nebyli to obyčejné modré oči. Byli, až strašidelně, tajemně tmavé. A ten celý pár očí zvýrazňovala tmavá řasenka."Ty by stály za hřích, co?" Pošeptal mi Adam. Já jsem na to jen němě přikývnul. Pak je učitelka posadila do prázdných lavic, než se rozhodne pro zasedací pořádek. Celou hodinu nám učitelka četla pravidla školy a podobný hovadiny. Když, už konečně zazvonilo tak jsem se společně s Adamem zbalil a vydal k naším skříňkám kde, už čekal zbytek gengu. Zrovna jsem s klukama nastupoval do auto, když v tom mě někdo chytil za ruku." Ahoj jsem Leo chodím s tebou do třídy. A dozvěděl jsem se, že jsi kapitán fotbalového týmu. Chtěl jsem se jen zeptat kdy je trénink." "Přijď zítra po škole na stadion za školou" odpověděl jsem mu."Díky kámo" řekl a odešel k jedné černé Audině. Kde na něj čekali ty dvě nový holky."Vezmeš ho?" Zeptal se Fred další člen našeho gengu."Uvidíme zítra" a zalezl jsem do auta.

Ahoj, tenhle díl je delší, ale já mám upřímně radši delší kapitoly. Dále bych se zase chtěla omluvit za ty příšerný chyby. Chci Vás ještě ujistit, že se na tom pracuje a, už hledám někoho kdo by mi to opravoval. Vaše 8833.