Dívka jménem Suzan

Část 2.

9. Ledna

 Ve škole se až nějak moc povídalo o Rebečině vztahu s Benem. Nechápu jak taková holka s tak moc velkým přehledem o klucích, a hlavně třídní dohazovačka, mohla začít chodit s takovým pitomcem jako je Ben. Ale je to moje kamarádka, takže jsem jí podpořila. Já vím. Kamarádi by si měli říkat pravdu a ne si lhát do očí. Ale ona měla tak moc dobrou náladu a hlavně byla šťastná, tak jsem jí nechtěla dnešek kazit. Určitě jí to někdy řeknu, ale ne dnes. Také za mnou přišla Ryta s prozobou, abych řekla Rebece aby už za ní s těma klukama nechodila. Musela klečet na kolenou abych jí tu prosbu splnila. Ah to byl úžasný pocit, vidět sestru takhle škemrat. Někdy si to budu muset zase zopakovat. Rebeka stejně říkala že jí stejně dá pokoj, protože to sní prý nemá cenu a hlavně teď na to nemá čas. Když jsem se ptala Alexe, co si myslí o tom vztahu, jen řekl že o tom moc nepřemýšlel, ale že by si Rebeka mohla vybrat samozřejmě lépe.

10. Ledna

 Dneska, když jsem si vzala jídlo k sobě do postele (mimochodem jsem měla pizzu) pustila jsem si televizi. Ani nevím co dávali, protože mi přišla správa na facebooku. Když jsem se podívala kdo píše, byl to Alex. Psal jestli si dneska přijdu zahrát basketbal. Chvilku jsem přemýšlela, protože venku strašně moc pršelo. Nakonec mi to samé napsal i Tom. Ptal se jestli mi už Alex psal. Tak jsem těm dvěma napsala že ano. Když jsem dorazila do haly, byla jsem úplně promoklá. Alex po mně hodil úsměv. Ano, vzala jsem si schválně bílé tričko. Tom naštěstí pustil topení, takže jsem měla kde to všechno usušit. Oblečení na hraní jsem měla s sebou. I když to moc dobře vím, stejně jsem Tomovi zase pochválila to jeho propracované tělo. Když jsem se potom podívala na Alexe, jen obrátil oči v sloup a zamračil se. Přesně o tohle mi šlo. Usmála jsem se, protože mě baví ho takhle zlobit. Zvlášť když ho potom mohu zase uchlácholit. Tak jsem k němu přišla a objala ho. „Neboj ty taky nevypadáš nejhůř." Usmál se. Neusmíval se kvůli té lichotce, ale spíš proto, že jsem na sobě neměla víc něž podprsenku a samozřejmě krátké kraťasy. Alex se podíval na Toma, jako by mu chtěl říci něco jako „Ha tak vidíš. Jsem říkal že nemáš šanci." Strašně moc mě baví si pohrávat s lidmi jako s loutkami. Hráli jsme opravdu dlouho. Když jsem přišla domů, mamka se mě zeptala kdo je ten kluk, který mě vždy doprovází až domů. Samozřejmě že jsem jí řekla, že je to Alex Cooper, ale možná

jsem měla říci jen jméno a příjmení si zatím nechat pro sebe, protože hned co řekla jako první bylo „Takže paní Cooperová, co si dáte k večeři?" Ach nechápu jak to může vědět že je do mě fakt hodně zabouchlej. No možná jsem si mohla odpustit ty pusinky na tvář a objímaní. Ale abych nebyla zas takový necita, musím uznat že Alex je bezva kluk.

11. Ledna

 Dneska jsem si psala s Alexem a s Rebekou. Musím uznat že Rebeka mi dost znechutila den. Ona mi prostě musela psát podrobnosti o včerejším večeru. Ach já jí asi zabiju. Nic z toho sem nehodlám psát. Ne to opravdu ne. Ani kdybyste škemrali jako moje sestra. Alex psal něco o tom že by jsme se mohli přihlásit do basketbalového týmu ve škole. Mám pocit že by nás asi nevzali. A nebylo by to jen kvůli tomu že hrajeme špatně, to ne my hrajeme dobře, ale mám tam problém s jednou holkou. Je o rok starší a ne že bychom si něco udělali nebo řekli. Spíše jsme si právě nic neřekli. Tak abych to upřesnila, snažila se o Alexe a to jsem jí tak trochu znemožnila. Když už si myslela že to skoro má, řekl jí že prý miluje mě. Nebo tak jsem se to dověděla od hráčů z týmu. Bohužel ona musí být kapitánem že. Prostě nemám moc velké štěstí. Dneska ve škole toho nebylo naštěstí nic zajímavého.

12. Ledna

 Dneska byla zase škola. Jako včera. A dneska jsme měli zase Tělesnou výchovu. Tentokrát jsme hráli volejbal! 1. Neumím ho hrát! 2. Kluci zase koukali na naše proporce přes to pitomá velká skla! Holky byly dneska opravdu divný, protože si navzájem vyměňovali zážitky z jejich první noci. Dobře to by mi bylo vcelku jedno, ale ty podrobnosti. To už je jiná. To opravdu musí vše rozebrat do posledního puntíku. No, asi by mi to mohlo být jedno. Stejně jsem se zajímala o Alexe, který stál za velkým oknem. Nevypadá tak strašně jak říkají ostatní holky. Rebeka mi představila holku, která se jmenuje Lucie. Lucie je o rok mladší než já, ale je neuvěřitelně chytrá. Důvod, proč mě s ní Rebeka seznámila je prostý. Potřebovala jsem pomoct s matematikou. Samozřejmě že jsem mohla jít za Alexem, ale Rebeka tvrdila že ani po milion hodinách s ním bych se nic nenaučila. Prý by to vždy skončilo sexem. Hahaha Rebeko. Moc vtipné. Ale musím uznat že má pravdu. Ne s tím sexem, ale s tím že bych se nic nenaučila. Asi bych se nesoustředila. No a proto mě Rebeka seznámila s Lucií. Dneska mi fakt moc pomohla. Asi by se zní měla stát učitelka matematiky.

13. Ledna

 Rebeka neměla zas takovou pravdu. Lucie se dneska nedokázala soustředit. Ano je to divné psát že holka, která mě má doučovat se nedokázala soustředit. Bohužel dneska měla myšlenky úplně někde jinde. Naštěstí není jako ostatní holky, kteří o tom všem mluví. Má pochopení pro ostatní lidi. Pozná když to člověka vůbec nezajímá a nemá chuť se o tom bavit. Každopádně škola mi zatím jde, tedy kromě té matematiky, ale pokud za mnou bude Lucie chodit častěji tak to bude lehké.

Samozřejmě že je tu celý den a naštěstí se rodiče z práce vrací až v šest, takže se koukáme na filmy, jíme pizzu, nebo si děláme popkorn. Je vždy neuvěřitelná zábava. Vždycky se strašně moc nasmějeme. Ale dneska to bylo opravdu jiné. Lucie se často zasekávala ve svých monolozích a zasněně se koukala do stropu. „Hele asi je zamilovaná." napsal mi potom Alex. Typická odpověď od kluka.