Vampire desire

Nový majitel

Stojím v řadě s několika dalšími lidmi s cedulemi na našich hrudích. Na ceduli je napsána krevní skupina a cena za kus. Cítím se jako nějaké zvíře, co bude využito a poté popraveno zaživa. Upíři chodí okolo nás a prohlíží si naše nebohá zdevastovaná těla. ,,Za kolik je ta modrá?" ,,Za pět." Takže jsem šla na řadu jako první. 

,,Zastavte! Dám za ni dvacet, pokud ji neprodáš, překupníku." pohlédnu na muže, který nabídl nejvyšší  cenu. Vysoký, dobře vypadající, černovlasí upír. Zřejmě jde o velmi známého šlechtice. ,, Líbí se ti?" z pozadí vysokého muže vyjde malý chlapec, je asi tak v mém věku, ale bůh ví kolik mu je. Přijde opatrně ke mně a podívá se mi do očí. ,,Máš krásné modré oči, jak se jmenuješ?" je milý, jiný než ostatní co znám. ,,K..Kana." řeknu se sklopenou hlavou. ,,Krásné jméno, jsem Miki." usměje se. Jeho malinké tesáčky svítí v jeho úžasném úsměvu. 

Přijde za mužem, který je zřejmě jeho otec a zakýve hlavou. Muž přijde ke kupci a dá mu dvacet zlatých, podívá se na mě a vezme do náruče. ,,Jdeme, Miki." zavelí a chytí ho za ruku. Nasedneme do kočáru a odjíždíme z přístavu. Celou cestu se na mě oba dívají, prohlíží si mě jak něco co by hned snědly. Však jsem jen dobytek, který má uspokojit upíří potřeby. Sklopím hlavu a čekám co se bude dít. Nohy se mi klepu, po tvářích mi stéká chladný pot. Dojedeme k honosnému sídlu. Černé pochmurné počasí, kapky deště stékající po oknech a ticho v místnostech. Chladná atmosféra, ovládající celý dům. Obrovský portrét ženy v rudých šatech, vysokého muže, kterého jsem dnes potkala a malý chlapec s roztomilým úsměvem. 

Když vidím takto šťastnou rodinu, chce se mi brečet. Pokaždé si vzpomenu na svoje rodiče. ,,Pojď zavedu tě do tvého pokojíčku." Vezme mě za ruku a vláčí celým sídlem. Dovede mě do malého pochmurného pokoje. Docela tajemné místo, ale díky bohu, aspoň střecha nad hlavou a možná i něco k jídlu. 

Sednu si na postel a dívám se na stékající kapky deště. ,,Jak depresivní místo." povzdychnu si a Miki si za mnou sedne. ,,Tvoje modré oči...Úplně se v nich utápím." Chytí mě za tvář a otře mi ji. Chytí mě za vlasy a začne je zaplétat. Jsem docela v šoku. Od kdy jsou upíři tak hodní...

Do pokoje přijde šlechtic a Miki se usměje. ,,Má opravdu nádherné vlasy a oči." šlechtic se usměje a odpoví vlídným hlasem: ,,Jsi šťastný?" zakýve hlavou. Copak jsem nějaká hračka či co. Doplete mi copánek a zhoupne z postele. ,,Ode dneška budeš pravá ruka a služebná mého syna a mladého pána tohoto domu Mikiho Von Paina." Budu žít o pár let déle...

O několik hodin později byl připravena večeře a všichni jsme šli spát. Nemohla jsem spát ve svém pokoji, protože je tak temný a zlověstný. Mám z něj docela strach. Otevřu si dveře od Mikiho pokoje a on je stále vzhůru. Copak potřebuješ Kano?" zeptá se a přijde ke mně. 

,,Nemohu spát v tom tmavém pokoji mám strach." začnu se třást a on mě obejme. ,,To bude dobré.." poplácá mě po hlavě. ,,Můžeš tu spát jak dlouho chceš." usměje se a jdeme si spolu lehnout do postele. Veliká postel ozářena měsíčním svitem. Oba ulehneme do postele. Chystám se ke spánku a Miki se začne chvět. ,,Miki!!!" vyjeknu a posadím se. ,,K...Kre..rev." lapá po dechu a já nevím co dělat. 

Povalí mě na postel a odhrne mi vlasy. Můj krk je celý holý, pomalu po něm přejede jazykem a zahryzne se. Ruce mi pevně svírá v jeho, syknu bolestí a z očí mi vytrysknou slzy. Saje, saje tak moc až to bolí. Nedokážu se ani pohnout natož ho ze sebe shodit. Miki stále saje, ale už to není tak intenzivní jako před tím. Pomalu vytáhne tesáky a podívá se mi do očí. Jeho zelené oči změnily barvu. Rudá jako krev, to je ta barva, která symbolizuje pravého upíra...

Snad se zatím líbí, nevím jaký na to máte názor a chtěla bych ho vědět. Předem díky :3