Milý deníčku, ano opravdu jsem princezna (Pozastaveno)

5.

Z pohledu Leony:
Crrrr! Zazvoní mi po chvilce přemýšlení mobil. Volá mi Tomas. Řekla jsem mu, že už to nějak vymyslím, když si to nedokáže vyřešit sám. Ach ti chlapi ...
Všechno vždycky musí vyřešit ženy!

Hovor:
L: ,,Ano?"
T: ,,Ahoj, už tě něco napadlo?"
L: ,,Jo, ale nejdřív si chci s tou dívkou promluvit ..."
T: ,,Řekneš jí pravdu?"
L: ,,Jestli tam opravdu bude tak moc chtít jet, tak jí moji letenku nechám."
T: ,,Ne! To neuděláš! Vždyť já jsem ty letenky koupil tobě a ne jí."
L: ,,Tomasi, říkám že se rozhodnu zítra, dobře? Teď jdu spát a zítra se uvidíme v domově, dobrou."
T: ,,Fajn, hezké sny Leo."

Druhý den ráno z pohledu Stely:
,,Buch, buch, buch ...," probudí mě ze snění o Londýně nepříjemný zvuk vycházející od okna. Nuceně vstanu a rozhlédnu se po pokoji. Na stole se mi válí různé věci a celkově je tu strašný nepořádek. Rychle to tu sklidím než mě tety vynadají a zalezu si pod postel. Ještě přes sebe hodím deku a vytáhnu můj deníček ze staré zaprášené krabice. Jakmile ho otevřu spadne mi do klína zlatý medailonek. Úplně jsem na něj zapomněla! Pověsím si ho na krk a prohlížím si popsané stránky a začnu vzpomínat. K oknu se neodvážím přiblížit jelikož vím úplně přesně kdo se pod ním skrývá. Tom (to je ten druhý Tom, co ji šikanuje) a ostatní. Asi už se dozvěděli co jsem včera dostala. I přes nesnesitelné kručení břicha se rozhodnu nejít na snídani v rámci vlastní bezpečnosti. Na záchod ale bohužel musím. Co nejrychleji a nejtišeji otevřu moje nesnesitelně vrzavé dveře a po špičkách ještě v pyžamu se rozeběhnu ke společným dívčím koupelnám. I přes všechno snažení je ignorovat si všimnu škaredých obrázků a textů smiřující na mou osobu ...
"Jseš hnusná a škaredá!"
"Nikdo tě nemá rád!"
"Jsi nula!"
"Tu Anglii si nezasloužíš!"
Najednou se mi začne motat hlava a jediné co můžu vnímat je jen ta věta.
NIKDO TĚ NEMÁ RÁD! NIKDO, NIKDO NIKDO ...
Za chvíli před sebou vidím jen tmu a cítím jak dopadám na studenou podlahu ...

Z pohledu Toma:
Jsem totálně na prášky. Už toho je na mě opravdu moc a tak jsem se vydal po opravdu dlouhé době do baru.
Kdyby jste ale věděli co se za tenhle den stalo, taky byste se šli opít ...
Hned ráno mi přišla faktura za vodu, plyn a další věci ...
Nezaplatil jsem ...
Úplně mi to vypadlo z hlavy, protože jsem celou dobu plánoval žádost o ruku Leony. Ano, Anglie byla jen záminka žádosti. Leu moc miluju a chtěl bych s ní strávit zbytek života. Vím, že kvůli domovu na ni teď nemám moc čas a navíc spolu ještě ani nebydlíme. Měl jsem to dokonale naplánované. Vzal bych ji na London Eye a na vrcholku kola bych ji požádal o její ruku. Všechno bylo dokonalé než jsem omylem dal ty letenky Stele. Jak znám Leu tak jí je ale nevezme. Má dobré srdce a nechá ji tam jet. Ano, říkáte si proč bych ji nepožádal potom. Háček je v tom, že Lea se chystá na půlroční stáž v Austrálii a na mě se nějak tak vykašlala. Mám ji rád, ale nechci jí v něčem bránit. A celkem ji i chápu, protože vlastně skoro vůbec nejsme spolu a prostě se jí nevěnuju. Už je to hodně dávno kdy jsme spolu byli na večeři. Sice to ještě není úplně jistý a Lea ještě nemá doklad o smlouvě ale já to vidím takhle ...
Moje milovaná Lea mi odjede ...

Ahoj!
Tak co líbila se kapitolka?😁
Jo jinak je celkem vtipný, že tu v týhle kapitole není ani jednou ,,Můj milý deníčku ..."ale co už😂
Jinak jak myslíte, že dopadne vztah Toma a Leony?
A co se vlastně stalo Stele?
.......................................
Vaše Nelča🍀❤✨