Milý deníčku, ano opravdu jsem princezna (Pozastaveno)

6.

Z pohledu Stely:
,,Píp, píp, píp..." probudí mě nepříjemný zvuk nějákého stroje. Vyděšeně si sednu a otevřu obě oči.

První co mě střelí do očí jsou hadičky zavedené do různých částí těla. Rozhlédu se a zjistím, že ležím uprostřed sterilně bílé místnosti s jedním malým oknem. Jsem v nemocnici! Odepnu od sebe všechny ty hadičky a stoupnu si na nechutně studenou podlahu. Přehodím přes sebe ještě deku a vydám se k oknu.

Je noc. Temná černá noc. Na obloze svítí hvězdy a já bloumám po různých souhvězdích. Sice je pořádně ani neznám, ale vymýšlím si vlastní.
Usínám s pocitem, že ráno to tu lépe prozkoumám...

Je ráno a už mě tu navštívilo pár lídí.
Tety z domova, Tom....
Ale nějáké děti samozřejmě ne...
Ti jsou rádi, že tam nachvíli nejsem. Ale podle toho co jsem už slyšela tak se mi stalo tohle:
Některé děti napsaly na záchody ty škaredé věci a potom mě šly zbudit házením kamenů. Pak jsem se vydala na ty záchody a tam to na mě dolehlo.
Tam jsem prý omdlela a za chvilku mě našly. Nechápu proč mi třeba neřekli proč jsem omdlela ale nedalo se nic dělat. Nikdo mi nechtěl nic říct. Rozhodla jsem se tedy obhlédnout situaci sama. Chtěla jsem ještě něco napsat do deníku, ale pak jsem si uvědomila, že ho tu nemám.

,,Ťuk, ťuk," uslyším zpoza dveří.
,,Dále!" zařvu a otočím se zády k nemocničním dveřím. Nechci tu další návštěvu... Sice tu nikdo moc nechodí ale stejně. Nesnáším když mě někdo lituje a navíc mi to překazilo moje další plány, tedy prozkoumávat nemocnici...

,,Ahoj." uslyším milý hlas a donutím se otočit. Jen kývnu hlavou a sednu si.
,,Víte je mi to takové trapné, ale opravdu nevím kdo jste..." začnu stydlivě.
,,V pořádku, já jsem Lea, přítelkyně Tomase. A ty jsi tedy Stela. "
Jen kývnu hlavou a naznačím jí, ať si sedne. Chvíli sedíme v trapném tichu než se nakonec odhodlám něco říct...
,,No, a nemáte hlad ?"
,,Ne nemám, ale něco jsem ti přinesla." odpoví ze slušnosti a začne se hrabat ve své kabelce. Konečně mám šanci si ji pořádně prohlédnout.

Tipla bych jí tak na dvacet. Celkem se k Thomasovi hodí. Oba mají modré oči a ďolíčky. Po zádech se jí klenou hnědé husté vlasy zapletené do rybího copu. Na sobě má ošoupané rifle, tenisky a halenku.

,,Stelo? Hej Stelo jsi tu ?"
Teprve teď si uvědomím, že na ni asi civím dost dlouho, protože mi před nosem houpe s mým méďem.
,,Eeee jjoo, promiň Leo, juuuuuu méďa Brumbál !" vykřiknu nadšeně ale pak se zas zklidním. Nikdo o Brumbálovi nevěděl. Nikdo. Tak jak se k němu dostala ? A co po mě vůbec chce ?

Vytrhnu jí Brumdu z rukou a pooořádně ho obejmu.
,,Kde jsi ho našla ?"
,,No, říkala jsem si, že by ti udělalo radost něco, co ti tu alespoň trochu bude připomínat domov a tak jsem se zeptala jedné paní a ta mi řek.."
,,Počkat jaké paní ?!" skočím jí do řeči a začnu se rozčilovat ...
Určitě to byla Marieta !
,,Buď v klidu, řekla mi o tom, že je tajný a tak... "
,,No, dobře a jak se tedy jmenovala ?"
Řeknu už více klidným hlasem.
,,Marieta."
,,Fajn a teď to nejdůležitější... Kde je můj deník Leo ?"

__________________________________________________________________________________________________________________
Ahoj !✨
Tak jak užíváte prázky?
Jinak se omlouvám za opožděnost kapitoly...
Co udělali s jejím deníkem a proč vůbec omdlela ?
Dozvíte se příště !😂

PS: těšte se na pořádně dlouhou kapitolu...😀💕💞