Tajemství modré lucerny I.

Alotipak 1.

,,Oktíd žej es ám tidoran, 

edub tím akčo árdom okaj ýntomas 

ýrdom nemalp, žnej isydk lunhž v

érdom ěnrecul."

Tichý hlas královny se nesl sálem, avšak stěny paláce dokáží tento překrásný hlas znějící jako zpěv ptáčků z jara, pošeptat každému do ouška, takže jej všichni slyší zcela  zřetelně. Každý host pozorně naslouchá a stejně jako královna odříkává legendu, jenž je známa v celém kraji. 

Po malé chvilce se rozezněl zvon věže, který hlásal, že je čas. Královna tedy opustila svou loži a vydala se směrem k malé modré studánce, která se s každým jejím dotykem jasně rozzářila a malé jiskřičky začaly vesele tancovat a poskakovat po obloze. 

Hosté začali zpívat píseň ,,Oktíd, oktíd énezoran, mak rtív ět enežop..." tato píseň rozezněla celý sál. Jiskřičky, které vylétly ze studánky, se pohybovali do rytmu této opojné melodie. Pomalu se přibližovali zástupci všech kouzelných bytostí. Našli se zde elfové, vlkodlaci, duchové, ghúlové, víly a jiné. Všichni se uklonili před královnou a tak, jak je královna přivolávala, tak přistupovali.

,,Princ Tristan!" zvolala a ukázala svou sněhově bílou ručkou na nesmělého prince elfů. Ten k ní ladně přistoupil a věnoval jí jeden polibek na tvář. 

,,Vypadá to, že se zde po patnácti letech objevuje i váš nový jedinec." Pošeptala mu královna do ucha. Elfí princ se však jen šibalsky usmál a svou bílou hustou hřívu si svázal do vysokého ohonu. 

,,Výsosti, jsem si zcela jist, že jste se spletla nejméně o deset let."  odklonil se od královny a přistoupil blíže ke studánce, ve které se již začalo zjevovat dítko, které bylo věnováno elfům. 

***

Malé dítko zdvihl nad sebe ,,Hle elfové, zde je náš nový přírůstek. Važte si ho, milujte ho a vychovávejte, tak abychom na něj později mohli býti pyšní." Záhy ono dítko hodil do davu elfů. 

,,Nechť ten, kdo toto dítko chytí jako první, se o něj dobře postará."  Děťátko stále padalo dolů z elfího hradu, snad jakoby si hledalo cíl, kam má dopadnouti. Se svým malinkým křehkým tělíčkem přistálo v rukách drobné elfky. Ta stejně tak, jako princ zdvihla tu malou radost nad sebe a hrdě pronesla ,,Já Tetris, z Elfovo města, jsem slavnostně chytla toto dítko a slavnostně prohlašuji, že jej budu vychovávat s láskou a něhou. Toto dítko se stane řádným členem, naší elfí komunity." Elfové kolem ní vytvořili kruh a Tetris poklekla.

 ,,Přísaháš?" optal se jí elfí princ.

,,Přísahám!"

______________________________________________

Samuel: Proslov, jenž přednášela královna na samém začátku byl mluven národním jazykem všech druhů kouzelných bytostí žijících v Baliéře. 

Při zrození nových kouzelných bytostí se vždy pěje píseň, která má oslavovat narození. 

Nové děti se rodí z modré studánky, ta také rozhoduje, jaké národnosti se to dítko narodí. 

Elfové při přidělení nového jednice se vždy seskupí před Elfím hradem, načež princ pronese proslov a samotné dítko je poté vrženo dolů, kde je vždy chyceno jedním z elfů. Elf, který ono dítko chytil se poté o něj stará celý jeho život. V případě, že by dítko dopadlo na zem, nic se mu nestane, jelikož zem je pokryta kouzelnou sítí, která ono dítko zachytí. Pokud by tedy leželo na zemi, je přiděleno automaticky elfovi, který stojí nejblíže.