Den, kdy jsem se narodila nebyl pro nikoho šťastným. Možná, by bylo lepší, kdybych jsem se ani nenarodila. Otce jsem nikdy nepotkala a ani o něm neslyšela. Moje matka byla bezdomovkyně, a jelikož se nemohla o dítě starat, tak mě sociálka vzala a strčila do děcáku. Bylo tam mnoho dětí, ale ani jedno z nich nemělo šťastnou budoucnost. Většina se stala feťáky anebo spáchali sebevraždu už v tom děcáku. S mojí budoucností to taky nevypadalo zrovna růžově, ale na rozdíl od jiných dětí jsem tam pobyla jen 3 roky, protože ve 3 letech se kolem mě začali dít divné věci. Jednou, když jsem si hrála s hračkami, tak jsem uviděla moji oblíbenou hračku v koutu místnosti a řekla jsem ,,Podej mi ji." hračka se zvedla a připadla ke mně. Otočila jsem se a uviděla jednu z asistenek, jak vyběhla se strachem v obličeji ze dveří. Šla jsem se za ní podívat a pamatuji si, jak někomu telefonovala. Po několika dnech přišli cizí lidé do pokoje, kde jsem měla ještě s dalšími dětmi věci. Řekli mi, že si jdou pro mě.
Ahoj doufám, že se Vám kapitola líbila je sice kratší, ale příští bude o něco delší ;). A chtěla bych poděkovat @RealMaddeline za to, jak mi pomáhá s touto knížkou bez ní bych ji ani nemohla vydat.
YOU ARE READING
Experiment
RandomTato knížka je o dívce, která má při sobě "ducha" je to její ochránce, ale taky jí v některých chvílích život ztěžuje. V knížce po částech vypráví o svém životě a o tom co všechno s tím "duchem" zažila. Přijde nakonec na to proč je Sebastián (duch)...
