Punk Princess [CZ]

Kingdom #1

,,Neboj, bude to super!" rozkřikl se Luke a přitom směšně rozhodil rukama.

Je to asi tři hodiny co se mi před bytem objevil tento ztracený kamarád ze střední -ani jednou jsme tam spolu nemluvili, ale to mu zdřejmě nevadí- a snažil se mě přemluvit abych s ním zašel do punkového klubu v centru města. A protože jsem lehce přemluvitelný člověk, bylo jasné že kývnu.

Už na střední byl Luke znám svou zálibou v punku. Spíše v punkeřích. Punk jako žánr samotný rád -nejspíš- neměl. A i když si nikdy neostříhal své blonďaté vlasy na punkáče a nenabarvil na fialovo nebo nenosil kožené kalhoty, byl punkery přímo posedlý.

A teď jsme tu stáli před velkým zářícím nápisem přidělaným na stěně.

,,Kingdom?" zkřivil jsem obličej do opovržení. Co je to sakra za jméno?!
,,Je to jeden z největších punkových klubů v New Yorku!" řekl s nefalšovaným nadšeným v hlase.
,,A proto musí mít tak retardované jméno?" k tomu se už nevyjadřoval.

Nechtělo se mi tam. Tyhle lidi mi naháněli husinu po těle. Přišli mi nezodpovědní, vulgární a mnoho dalších nehezkých povahových vlastností.

Na chodbách střední jsem se jim vyhýbal ve velkých obloucích. To samé na ulicích města. Nepotřebuju s nimi mít nic společného.

Než se vzpamatuju, už mě ten zmetek táhne dovnitř.

Vypadalo to tady jako vystřižené z nějaké irské hospody. Dřevěné stoly a židle, dřevěný bar, alkohol vystavený za barmanem který leštil skleničky. A v každém rohu minimálně tři sudy. Bůhví co v nich je. Na stěnách viseli plakáty punkových skupin, ať už známějších nebo naopak. Myslím že jsem tady dokonce zahlédl obraz Merilin Monroe, akorát dost drasticky upravený aby zapadl do punkerského stylu.

Luke mě vedl přímo k baru jako by mu to tady patřilo. Většina lidí nás ignorovala ale našla se tu jedna skupinka, která vypadala dost vražedně. V čele ní seděl svalnatý muž s černýma, dlouhýma vlasama, koženou bundou a koženýma kalhotama. Na tváři měl nějaké tetování, nejspíš německy.

Nesledoval nás úplně nadšeně. Pak otočil svůj pohled na muže co seděli u stolu s ním a já si musel oddechnout. Jenže nadarmo. Už za malou chviličku jsem slyšel dupaní, jako by se rozběhlo stádo slonů a když jsem se otočil, čekalo mě tam nemilé překvapení. Luke se stále nadšeně bavil s barmanem a skupinky si nejspíš nevšiml a tak ho jeden z těch přerostlých opic vzal za límec a otočil.

Na sucho jsem polknul a okem vyhledal Luka, jestli náhodou nemá záložní plán B ale jediné co v téhle chvíli dělal bylo tiché obdivování těch chlupatých neandrtálců.

,,Co tu chcete, vy hnusní červy?" řekne s jemným německým přízvukem. Jeho hlas byl až nepřirozeně hrubý. Vůbec se mi nelíbil, celkově tahle situace byla dost na houby. Ani jsem si to neuvědomil, ale celý bar ztichnul a díval se jenom na nás.

Ozvaly se podpatky. Moc žen tu nebylo ale i tak mi to nepřišlo nijak zvláštní že se ozvaly zrovna podpatky. Normální zvuk. Jenže jsme byli s Lukem jediní kdo nechápal co tenhle zvuk sebou nese.

Zvuk se ozýval jakoby vzdáleně, mohlo to být venku před vchodem. Všichni v baru hypnotizovali dveře kdo se z nich nakonec vynoří.

Nemůžu říct že by to byla láska na první pohled. Spíš naopak. Vkročila vysoká žena, kolem třicítky, s dlouhými blond vlasy. Na tváři měla úsměv, který jasně vypovídal o tom, kdo je tady pánem. V jejím případě paní. Upoutalo mě její oblečení. Měla přes ramena lehce přehozenou koženou jak jinak než černou bundu, ryflové kraťásky, pod nimi děravé punčocháče. Na nohou měla minimálně deseticentimetrové klíny. Na to že byl podzim, byla dost na lehko.

,,Ale, copak to tu máme." Nakráčí si to až k nám a posměšně si nás prohlíží.
,,Nechceš nás představit Henri?" Otázku míří na toho chlupatého Němce, ten na nás ještě stihne zlověstně zavrčet než se otočí a odpoví.

,,Tihle shnilý červy sem vlezli bez erlaubnis!" Rozzuřeně zasyčí nějaké slovo, co dost blízko připomíná zaklínadlo z Harryho Pottera. Žena si nás podezřele přeměří pohledem ale pak zpátky nahodí úsměv.

,,Ale prosím tě, nerozčiluj se tak." Mávne ledabyle rukou jakoby o nic nešlo.
,,Jenže vy pánové," otočí se na nás s přísným výrazem na tváři. ,,musíte odejít."

Jediné východisko z téhle pakálie bylo se spakovat. Zatahal jsem Luka za rukáv a prosebně se na něj podíval. Ten byl ale v transu a přímo hypnotizoval tu ženskou. Díky bohu si toho nevšimla.

Strčil jsem do něj trochu prudšeji, zmateně zamrkal očima. Ihned jsme vyběhli z klubu a pelášili pryč.

Potom co jsem Luka po cestě domů seřval, taxikář nás vyhodil z auta a museli jsme celou cestu jít pěšky mi nakonec usnul na posteli a já se musel uvelebit na gauči v obývacím pokoji.