Běž dokud můžeš

4.

Ráno mě probudilo křupnutí větívky . 

 Když jsem rozevřela víčka uviděla jsem kolem sebe pět vlků . Párkrát jsem zamrkala a posadila se . 

Všichni se napjali a nepřestávali si mě prohlížet . 

První vlk byl hnědý , ale na nějakých místech i bílí a černý . Měl hnědé oči .

Druhý vypadal podobně , ale neměl na sobě černou . A oči měl také hnědé . 

Třetí byl černý jako úhel . Černějšího vlka jsem snad neviděla . S zelenýma očima . 

Čtvrtý byl šedý vlk , nevím jak to popsat , prostě něco mezi černou a bílou . A oči hnědé . 

Když jsem se podívala na pátého vlka zastavil se mi dech . Začala jsem se ztrácet v jeho smaragdových očích . 

Když se černý vlk přiblížil , stoupla jsem si do bojové pozice a začala na něj vrčet . Na to se černý vlk zastavil a propaloval mě svým pohledem . 

Jakmile zavrčel hnědý vlk , tak jsem přestala vrčet a podívala se jeho směrem . Koukal se na mě a začal se přibližovat . 

Zavrčela jsem . 

Bojím se . Přece jen je  neznám a jsou v značné přesile .

Hnědý vlk se nepřestával přibližovat . Začala jsem couvat , ale zastavilo mě jeho varovné vrčení . 

Když byl u mě tak sem si všimla , jak je o proti mě tak vysoký . 

Sklonil se a stejně jako včera se o mě opřel . 

Nevím jak ani proč , ale zavrněla jsem . 

Líbilo se mi to .

Hnědý vlk zvedl hlavu a podíval se po ostatních , oni zřejmě pochopily a odešli z jesky ně a postavily se před ní . 

Po té se na mě znovu podíval . 

,, Neboj se maličká , už se ti nic nestane , to ti slibuji , postarám se o tebe "

,, Kdo si ?" vypadlo ze mě "