Běž dokud můžeš

7.kapitola

Probudila jsem se v bílé místnosti.

Z prvu jsem si myslela že jsem v nemocnici , ake když jsem se pořádně rozkoukala , ležela jsem na postely a v ruce zapíchlou kappačku.

Najednou se otevřeli dveře a do místnosti vešel kluk tak metr šedesát , s hnědými vlasy a nádhernýma zelenýma očima.

Jako bych je znala.

Hrozně mi někoho připomínal ,ale koho?

,, Konečně ses probrara maličká"

Ten hlas , kde jsem ho jen slišela .

Když přišel blíž , já naopak ustoupila . „Neboj ,už ti nikdo neublíží ,nenechám ho"

nevím proč ,ale věřila jsem mu.

Přemýšlela jsem proč je ke  mě tak hodný , ale to už držel můj obličej ve svých rukách a díval se mi střímo do očí a ...