forest fic // joshler // cz

jedna.

„Ten déšť," řekne Tyler.

Josh pomalu přikývne.

„Je to jako..." Tyler se zasekne, hledajíce správné slovo.

„Ostří nože," poví Josh.

„Přesně," opáčí Tyler a přikývne.

„Skoro jako..." Josh nakrčí čelo. „Červená? Možná?"

„Převážně," přitvrdí Tyler. „S kapkou oranžové."

„Oranžová, tak," ukáže na Tylera. „Máš pravdu. Stále na ni zapomínám."

„Spousta věcí je oranžových," zakření se Tyler.

„Ne tam, odkud pocházím," odpoví Josh temně. „Všechno je tam modročerné."

„To si neumím představit," vydechne Tyler s nepříjemným pocitem na hrudi.

„Nedělej to," řekne Josh pevně a zavrtí hlavou. „Ani to nezkoušej."

Tyler něžně pokrčí rameny. „Ani nechci, věř mi."

Josh pokývne. „Dobrý." Najednou se napřímí a koukne na dveře.

„Moje máma jde?" zeptá se Ty. Josh přikývne a vstane.

„Jen v krátkosti, ano?" poprosí ho Josh, zavírajíce za sebou dveře šatní skříně.

„Okay," odpoví Tyler do nyní už prázdné místnosti.

Ozve se lehké poklepání na dveře, načež jeho mamka nakoukne dovnitř.

„Copak děláš, Tylere?" zeptá se ho a rozhlédne se po místnosti.

„Mluvím s Joshem," opáčí a okamžitě lituje toho, co řekl.

„Tylere," poví jeho máma s povzdychem. „Josh neexistuje, pamatuješ? Tohle už jsme řešili."

„Ano, mami." Přikývne Tyler. „Omlouvám se."

„Tylere, já-„ Jeho mamka se nejistě rozhlédne. „Neomlouvej se. Já jen, že Josh není reálný.

„Okay," odpoví jí Tyler, čekajíce na její odchod, aby se mohl vrátit Josh.

Máma se na něj zadívá očima plnýma čehosi žluto-modro-červeného. Zapomněl, jak se tomu říká. Josh by to věděl.

„Tylere, nezapomeň, zítra máš setkání s Dr. Paulsonem," připomene mu matka.

Dr. Paulson má spoustu fixů, šachovnici a volně použitelný šuplík se sladkostmi, takže Tyler nikomu nepoví o té chvíli, kdy vše chutnalo jako kov a mýdlo a barva namočené ve vosku.

„Ano," přikývne Tyler znovu.

Matka si skousne ret. „Dobrá, Tylere," poví. „A nezapomínej jíst, ano?"

„Ano," zopakuje svá slova už poněkolikáté a sleduje zavírající se dveře.

Josh ihned otevře dveře skříně.

„Dr. Paulson," řekne znechuceně.

„Proč ho nemáš rád?" zeptá se Ty a sleduje ho, jak si sedá na knihovnu.

„Zní tak..." Kousne se do rtu a hledá správná slova. „Řekl bych fialovozeleně, ale něco mi chybí, že?"

„Růžově," odpoví Tyler okamžitě.

„Tak, tak," řekne Josh a nakrčí čelo. „Nelíbí se mi, že tam chodíš."

„Byl bys radši, kdybych se vrátil k Dr. Craigovi?" nabídne Tyler.

Josh sebou trhne i přes své nejisté místo na knižnici.

„Ne!" vyjekne. „Ne, to nikdy!"

„Dělal jsem si srandu," ujistí ho Tyler a hodí sebou do postele.

„Srandy kopec," zabrblá Josh naštvaně. „Tohle už nikdy neříkej, ano?"

„Okay," řekne Tyler. Najednou se mu vybaví konverzace s jeho matkou. Zvuk másla jemně roztíraného po toustu a fialovočervené přijetí.

„Ne, mluvím vážně." Josh seskočí z knihovny a uchopí jeho ruku. „Nežertuj o tom. To bylo... špatné."

„To bylo," potvrdí Tyler a nechá Joshe políbit jeho ruku.

„Prosím, nežertuj o tom, Tylere," zamumlá Josh.

Tyler je tak okouzlen způsobem, kterým Joshovy rty vyslovují jeho jméno, že automaticky přikývne.