forest fic // joshler // cz

sedm.

"Je to tam modročerné," řekne Josh. "Myslím můj domov. Proto to tu mám radši."

"To už jsi mi říkal," pokývne Ty. "Mnohokrát."

"Pravda je to pořád stejná," vypíchne Josh.

"To ano," potvrdí Tyler, "jen říkám, že to slyším vždy, když to řekneš."

"Ale já nechci, abys slyšel, Tylere," řekne Josh. "Chci, abys poslouchal."

Tyler se zamračí. "Jaký je v tom rozdíl?"

Josh si povzdychne. "Někteří lidé, hlavně filozofové, říkají, že lidé se často navzájem neslyší," řekne. "Ale já myslím, že tak to není. Všichni slyší, jenom neposlouchají."

Tyler je zmatený. "Stále to nechápu."

"Je to-" Josh se zasekne a chytí Tylerovu ruku. "Když řeknuchyť mne za ruku, napadne tě chytit mou ruku, nenapadne tě někam mne s sebou vzít, dokud to neřeknu. To už je ale něco jiného." Zavrtí hlavou, aby si ji pročistil. "Myslím to tak, že slyšíš chyť mou ruku, ale pochopíš drž mne za ruku."

"Dobře." Tyler zapřemýšlí. "Chápu to," pokývne. "Teda myslím."

Josh se pousměje. "Alespoň jsi upřímný."