Na hraně ostří [RPG]

5. kapitola - Labyrint plný nástrah (E&T)

Vstup do Labyrintu byl celý z kamene. Podlahu tvořila udusaná hlína. Nikde kolem nic živého. Taimos s Ellaine pomalým krokem vstoupili dovnitř a stěna se za nimi nehlučně uzavřela. Před nimi se táhla dlouhá chodba.

Taimos nervózně polknul. Čekal to, ale i přes to nebyl připraven.
,,Tak, jsi připravena?" zeptal se nervózním hlasem své partnerky.

Ellaine pohlédla na svého nového partnera.
,,Jsem," řekla sebejistě, ale někde hluboko v sobě cítila strach. Nechtěla si jej však připouštět.
,,A ty?" zeptala se ho na stejnou otázku.

,,Popravdě... ne," odvětil Taimos. Bál se. Hodně. Ale věděl, že zklamání, které by přišlo, kdyby to vzdal, by bylo věčné. Udělal první krok vpřed a pohledem vybídnul svou společnici, aby jej následovala.

Pár vteřin šli jen tak vedle sebe někam do neznáma. Bylo poznat, že je Taimos trochu stydlivý, ale to Ellaine nevadilo. Nakonec se ale přece jen rozhodla to ticho prolomit.

,,A odkud vlastně pocházíš?" zeptala se jej přátelsky, jelikož jí zatím nedal sebemenší záminku být nepřátelská.

Taimos se na ni vděčně podíval za to, že promluvila první.
,,Pocházím z vesnice Lorden, ale pravděpodobně ji neznáš. Vyplenili ji během války. A odkud jsi ty?"

Soucitně se na něj usmála. ,,Ne, nikdy jsem o ní neslyšela, jelikož pocházím z daleka, z údolí Tamssan," řekla a zahleděla se na nebe. I odtud z Labyrintu bylo krásně vidět. Vypadalo pořád stejně. Jako by se ocitla opět doma.

,,A co si myslíš o svém meči? Víš jak funguje?" zeptal se Taimos, aby řeč nestála a za chůze zahnuli za roh.

Proti nim běželo něco velkého. Vypadalo to jako kříženec koně a tygra, který se spustil se stonožkou. Hlavu to mělo tygří, tělo podobné koňskému, ale mohutnější, a snad sto noh s koňskými kopyty. Nikdy se s něčím podobným nesetkali. No, ať už to bylo cokoliv, vypadalo to naštvaně a pořádně hladově.

Ellaine je oba strhla za roh. ,,Co je to?" vykřikla. ,,Vypadá to, že tomu neutečeme. Musíme něco rychle vymyslet."

Taimos vytáhl svůj meč z pochvy a máchl jím proti příšeře. Bohužel nebyl v zacházení se zbraněmi příliš zdatný, takže ji zasáhl jen naplocho, což příšeru ještě víc rozlítilo.

Ellaine udělala to samé jako její partner, naštěstí se zbraněmi uměla zacházet stejně dobře, jako mluvit. A jelikož stvoření bylo mnohem větší, než oni, tak jej co nejrychleji podlezla a svůj meč mu zabodla přímo do břicha.

Příšera vydala divný zvuk, znělo to trochu jako zaržání koně, a padla na bok. Zoufale se snažila postavit zpět na nohy, ale Ellaine hbitě přiskočila a setla jí hlavu. Nestvůra byla mrtvá.

Taimos s obdivem sledoval manévr, jakým Ellaine skolila onu obludu. Pak, poté co klesla k zemi, zatleskal a nadšeně spustil: ,,To bylo úžasné! Vůbec nevím jak jsi to udělala, ale udělala jsi to skvěle."

Ellaine se trochu ošila. ,,Díky, ale tohle pro mě nic nebylo, jelikož jsem každý den doma trénovala se zbraněmi. Ale tohle byl pouhý začátek," řekla lehce tajemně a poté se zahleděla na mrtvé stvoření.

Vyrazili dál. Taimos se vrátil k jejich předchozímu rozhovoru: ,,Tak co, co si myslíš o soupeřích a jejich mečích?"

Jeho partnerka se na chvilku zamyslela. ,,No zatím jsem o nich moc nepřemýšlela, ale bude to nejspíš opravdu těžké. A co ty?"

,,Já se hlavně bojím, že nebudu rozumět svému meči. Ale soupeřů se nebojím tolik jako Labyrintu a jeho nástrah."

,,Tak to určitě," přitakala Ellaine.