Na hraně ostří [RPG]

1. kapitola - Seznámení

Scéna na pódiu se změnila. Nastal čas, aby se účastníci představili divákům. Čas, kdy si lidé budou vybírat své favority. Chvíle, která rozhodne, kdo dostane alespoň nějaké soukromí a kdo získá zvláštní pozornost organizátorů v podobě nástrah navíc.

Na pódiu nyní stála pouze organizátorka a osm účastníků. Vepředu se objevilo zařízení sloužící k magickému zesílení hlasu. Organizátorka k němu přistoupila.

,,Pravidla snad všichni znáte, ale přesto si je zopakujeme. V Labyrintu na vás může číhat naprosto cokoliv. Je na vás, jestli budete spolu nebo proti sobě. A cokoliv je povoleno. Hra končí v případě, kdy jednotlivec nebo skupina dosáhnou středu Labyrintu. A nebo když už nebude nikdo schopný středu dosáhnout,“ ušklíbla se. Pak dvakrát tleskla a za ní se objevila obrovská vitrína s meči. Každý z mečů byl označen číslem.

,,Jak jistě víte z předchozích ročníků, tohle jsou meče, jež budou naše účastníky provázet po celou jejich pouť Labyrintem,“ ukázala na vitrínu.

,,Každý z vás,“ otočila se na účastníky, ,,si po představení vytáhne z vitríny jeden meč. A já vám potom řeknu, jaká je jeho schopnost.“ Odmlčela se. ,,Teď už ale poprosím Mallory Foxlord, aby se nám přišla představit.“

„Jsem Mallory Foxlord a pocházím ze Zapovězených lesů. Už od malička poznávám tajemství lovu. Táta mě učil všemožným dovednostem a já je tady hodlám využít. Jsem ráda, že jsem byla vybrána a mohu vám tak předvést vše co umím. A ještě jedna věc. Nepřišla jsem prohrát!"

Mallory po dokončení svého projevu vyrazila k vitríně s meči. Začala u prvního meče. Šla dál až v do jejích očí padl meč číslo jedenáct. Neváhala ani vteřinu a vzala ho do rukou. Párkrát s ním zkušebně mávla a zkusila nějaké kreace. Poté meč namířila špičkou k lidu. Zaleskl se. Mallory se jen usmála a za mohutného potlesku se zařadila zpátky k ostatním.

Když potlesk ustal, organizátorka se opět ujala mikrofonu a zavolala: ,,Jacen Ventralis!“

Jacen se rozhlédl a vystoupil k magickému zesilovači hlasu.
"Tak...co říct. Myslím, že tahle soutěž je skvělá příležitost pro nás všechny, jak ukázat své kvality. Mé schopnosti co se týče jazyků, šermu a alchymie by měly být dostatečné k tomu, aby mně a mé partnerce umožnily vítězství. Tenhle turnaj je náš!"

Uklonil se, zamával davu a vrátil se na své místo.
Po ukončení Jacen přešel pomalým krokem směrem k vitríně s meči. Beze slov vytáhl meč pod číslem jedna, na zkoušku dvakrát švihl před sebou a s náznakem úsměvu se zařadil zpět do řady.

Dav opět jásal. Očividně jim letošní první pár byl sympatický.
Toto veselí ovšem netrvalo dlouho, jelikoż všichni chtěli slyšet i další účastnici.
,,Alaie Baathes!“

V okamžiku, kdy Alaie přistupovala k zesilovači, se jí téměř neznatelně třásly ruce. Nebyla zvyklá být středem pozornosti. Její hlas byl však pevný a rozhodný.

,,Když mi bylo pět, ztratila jsem domov. V devíti jsem se naučila spoléhat jenom sama na sebe. O dva roky později jsem začala krást. A zjistila, že když něco chci musím za tím jít sama.

Teď chci dokončit Labyrint. A vytrvám, dokud to nedokážu. Na to můžete vzít jed,“ zakončila s nepatrným pozvednutím levého koutku. Nesměle zamávala na lidi před ní a vydala se k místu, kde se skvěly meče.

Pomalu šla od první lesklé zbraně dál, zatímco dav ztichnul v očekávání.
S nataženou dlaní nad jílcem se na okamžik zastavila u meče 9, pak ale pokračovala dál.
Když konečně zvolila, dav vydechl.