První

17 1 0
                                    


Seděla jsem si v lavici a poslouchala ty řeči učitelky, které mě tak akorát uspávaly. Dívala jsem se z okna. Ten výhled už byl vrytý v mé paměti dokonale a to to trvalo jenom pár měsíců. Konečně se ozval zvonek na přestávku a mě se to zase vrátilo. Holky si mě nevšímaly, jelikož byly zabrané do svého hovoru. Nikdo, si nevšiml, že se držím za hlavu a snažím se nějak dostat pryč, ale nešlo to. Moje nohy odmítaly se pohnout z místa. Ta hrozná bolest hlavy, ale tentokrát byla nesnesitelná. Nedalo se to vydržet. Nevím jak to, ale najednou jsem se ocitla na zemi pod lavicí. Vnímala jsem jenom to, jak mě někdo zvedá ze země.Probrala jsem se v jeho náručí. Ano, byl to on. Zase ty jeho pronikavé oči na mě hleděly. Ucítila jsem jeho nádhernou vůni. Nesl mě po školní chodbě, ale nikdo se na nás nekoukal, protože tam nikdo nebyl. vždycky v naší škole o přestávkách skoro nikdo není na chodbě."Pusť mě." Šeptla jsem. V krku jsem měla hrozný sucho a tak jsem polkla.Došel se mnou dolů k šatnám a postavil mě opatrně na nohy. Moje ruka vystřelila nahoru k čelu. Hlava už mě tolik nebolela, ale pořád jsem tu bolest trochu cítila."Jsi v pořádku?" Podíval se na mě ustaraně. Byl u mě tak hrozně blízko, ale já jsem se rukama opřela do jeho hrudi a tím jsem ho od sebe malinko odstrčila."Potřebuju prostor." Šeptla jsem, ale nohy se mi podlomily a já spadla na zem.Klekl si přede mě a podíval se mi do očí. "Co se to tam ve třídě stalo? Proč si upadla?"


To kdybych věděla...

Anděl smrtiWhere stories live. Discover now