Anděl smrti

Čtvrtá

 Podívala jsem se po třídě a všimla si, že na mě Jason vrhá nenávistné pohledy a ve svojí ruce mačká stránku sešitu. Div se nezvedl a nedal mi jednu pěstí. Skousla jsem si spodní ret a sklonila hlavu k sešitu.

Hned po hodině jsem se zvedla a vystřelila ze třídy, ale slyšela jsem za sebou kroky a tak jsem ještě zrychlila.

„Hann!" Uslyšela jsem za sebou jeho hlas, ale nehodlala jsem se ohlédnout a už vůbec zastavit se. Rychle jsem vešla na holčičí toalety a opřela jsem se o jedno z umyvadel. Oddychla jsem si, že jsem v bezpečí, ale to jsem se pěkně spletla. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Jason.

„Co tady děláš?!" Malinko jsem ustoupila, ale zády jsem narazila do zdi. Jason aniž by se ujistil, jestli je někdo v kabinkách popošel ke mně. Byl ode mě jenom maličký kousíček a praštil pěstí do zdi, těsně vedle mojí hlavy. Cukla jsem sebou a dívala se na něho vyděšeně. Zatnul čelist a díval se na mě vražedně. Dveře jedné z kabinek se otevřely a ven vyšla dívka a koukla se překvapeně na Jasona.

„Ehm...pokud jsi si nevšiml, tak tohle jsou holčičí záchody. Vy je máte vedle." Podívala se na něho zle, koukla se na sebe do zrcadla a prohrábla si svoje husté vlasy.

„Nepleť se do toho." Zavrčel a ani se na ní nepodíval.

„Já tě varuju, zmiz!" Koukla se na něho zle.

Jason povzdychl a vyšel z našich záchodů, ale když vycházel, bouchl pěstí do dvěří, aby se otevřely a pak s nima prásknul. Podívala jsem se vděčně na tu holku a odlepila se od země.

„Děkuju." Stoupla jsem si k vedlejšímu umyvadlu a koukala se na sebe do zrcadla, ze kterého na mě koukalo pořád vyděšené moje já.

„Není za co." Pořád si upravovala svoje dokonalé, černé vlasy. „Vypadal opravdu naštvaně." Konečně se podívala na mě a malinko se usmála, čímž ukázala svoje dokonalé bílé zuby.

„Ano, to opravdu byl a mám docela strach, aby nečekal před záchodama." Můj pohled se zastavil na dveřích.

„Tak půjdeme spolu a pokud si na tebe zase něco zkusí, tak mu něco řeknu a nebo prostě zavoláme učitelku, která má dozor." Mrkla na mě.

„Ale ne, ne to ne. Jsi milá, ale tohle si musím vyřešit sama. Něčím jsem ho naštvala a potřebuju zjistit, čím." Skousla jsem si spodní ret a popošla ke dveřím.

„Tak dobře, ale kdyby něco, řekni. Jo a mimichodem, já jsem Mya." Usmála se na mě.

„Já jsem Hann." Úsměv jsem jí oplatila a vyšla ze dveří. Jamile jsem vyšla ven, něčí ruka mě čapla za tu moji a dotáhla na konec chodby, kde stály skříně.

„Mohla by jsi mi laskavě vysvětlit, co se to tady děje? Ty s ním něco máš, nebo co?!" Koukala se na mě Jena nenávistně.

„Co je ti po tom?" Vysmekla jsem se jí.

„Hele Hann, nechci být na tebe zlá, ale Jason...on...není kluk pro tebe...." Malinko se na mě usmála.

„Ale já ho nechci, jasný?!"

„Tak proč se na něho pořád tak koukáš a pak jste spolu po hodině někam zmizeli?" Nadzvedla Jena obočí.

„Ale já...šla jsem na záchody, nevím, kam šel on." Koukala jsem jí do očí. Jindy by mi vadilo, že lžu svojí kamarádce, ale v téhle chvíli mi to bylo jedno a ještě ke všemu Jena, nebyla tak úplně moje kamarádka.

„Hann, jestli uvidím, že jsi někde s ním..."
„Tak co Jenno?! A co se o něho tak najednou zajímáš?! Líbí se ti nebo co?! Máš na něho zálusk?! Protože jestli jo, tak myslíš, že ti stačí, si vzít větší výstřih a krátkou sukni, protože on je přesně ten typ, kterýmu tohle stačí." Zavrčela jsem. „Ale...to by jsi samozřejmě musela mít, co ukazovat." Skouzla jsem pohledem k jejímu skoro plochému hrudníku. Tohle bych nikdy neudělala, ale dneska toho na mě bylo prostě moc a ještě ke všemu mi Jenna začne vyhrožovat? Tohle si opravdu nenechám líbit a ještě kvůli Jasonovi.

„Ty..."Zavrčela Jenna, ale já jsem nechtěla dál poslouchat její řeči a tak jsem se rozešla do třídy.