Anděl smrti

Druhá

 Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na něho. „Já.."

„Co tady děláte? Za chvilku bude zvonit, běžte okamžitě do třídy." Zavrčel učitel, který šel zrovna kolem, ale jakmile nás uviděl, tak se zastavil a zpražil nás pohledem.

„Proč tady sakra sedíte na zemi?" Nadzvedl obočí.

„Hann se udělalo špatně a tak jsem ji sem vzal, aby na chvilku vypadla z tý třídy, kde není chvilku klid.

„Dobře, pokud se to nezlepší, tak tě pustíme domů." Podíval se na mě a pak odkráčel.

Jason chvilku koukal za učitelem a pak se podíval na mě. „Tak co? Co se tam stalo?"

„Já opravdu nevím, jenom se mi zatočila hlava, to nic není." Pokusila jsem se zvednout, ale nohy jsem ještě neměla dostatečně silné, takže můj pokus se nezdařil.

„Měla by jsi ještě chvilku sedět a odpočinout si."

Povzdychla jsem si a podívala se na kameru, která nás pozorovala. Tak nějak jsem si na nevšimla, že zazvonilo na hodinu asi před minutou a už dávno byla hodina.

„Hann, řekni mi to." Malinko se zamračil.

„Sakra co po mě chceš slyšet? Prostě se mi jenom zamotala hlava, to nic."

„Hann, já..." Zhluboka se nadechl. Vypadalo to, že mi chce říct něco vážného, ale nevěděla sem co. Skousla jsem si spodní ret a dívala se na něho.

„Vím, že to nebylo od toho. Já...potřebuju, abys mi přesně řekla, co jsi dělala a abys mi pak popsala, co přesně se ti stalo."

„Jasone, co tím naznačuješ, že víš..." Zamračila jsem se.

„Otázky mi budeš klást později." Nenechal mě dokončit větu.

„Musím jít do třídy." Povzdychla jsem si. Podal mi ruku, když jsem se zvedala, ale já jsem se jí nechytila. Zvedla jsem se a odešla do třídy.

Po obědě, jsem se konečně dostala na svůj introvskej pokoj a padla vyřízená na svoji postel. Moje spolubydlící Elis se na mě podívala s malým úšklebkem na tváři.

„Co je? Nějaká vyřízená ne?"

„Jenom malinko." Pousmála jsem se, přitáhla jsem si polštářek na hruď a rukama ho objala. Povzdychla jsem si a zavřela oči. Pořád jsem před sebou viděla ty jeho nádherné, ale zároveň strašidelné oči, jak se na mě dívají. Pak jsem se ponořila do říše snů.

Probudilo mě zaklepání na dveře. Trhla jsem sebou a posadila se na posteli. Skousla jsem si spodní ret a podívala se kolem sebe. Byla tma a moje spolubydlící už spala. Sakra jak dlouho jsem spala? Řekla jsem si pro sebe. Moje spolubydlící, chodí spát až tak kolem půl noci. Klepání na dveře neustávalo a tak jsem se zvedla a doťapala ke dveřím, které jsem opatrně otevřela.

„Hann." Ozval se známý hlas.

„Jasone?" Koukla jsem se na něho překvapeně. „Jak si se sem sakra dostal?" Zůstala jsem na něho zírat, jelikož v sedum se zavírá patro a on bydlí na jiném.

„Já..."