Na přání je tady další kapitola. :) Po pravdě jsem se na to chtěla vykašlat, ale je tady další kapitola. :)
„Jasone?" Koukla jsem se na něho překvapeně. „Jak si se sem sakra dostal?" Zůstala jsem na něho zírat, jelikož v sedum se zavírá patro a on bydlí na jiném.
„Já..."
„Jasone!"
Cukla jsem sebou a probrala se ve svojí posteli. Takže tohle byl jen sen? Podívala jsem se na svojí spící spolubydlící a pak na dveře. Malinko jsem se usmála a zase si raději lehla a pokoušel se to dospat.
***
„Vysvětlila by jsi mi, co se to včera stalo? Proč tě Jason vynášel v náručí?" Hodila na mě Jenna usměvavý pohled a vzala si kelímek s kávou, kterou jí právě připravil automat. Povzdychla jsem si a hodila drobáky do automatu a máčkla tlačítko pro Bílou kávu.
„Kolika lidem, to ještě budu muset vysvětlovat?" Koukla jsem se na ni a vzala si víčko.
„Ale no tak Hann, nemůžeš to před námi přeci tajit." Pousmála se a upila ze své kávy.
„Prostě jenom...zamotala se mi hlava a on..."
„A on tě prostě...jenom...." Automat zapípáním oznámil, že je nápoj hotový.
„Ale prostě jenom co? Hann, my víme, že se ti líbí, vidíme ty tvoje pohledy." Uculovala se Jenna.
„Jenno!" Koukla jsem se na ni vražedně a vzala si kelímek a nasadila na něho víčko.
„Klídek, já to nikomu neřeknu, přeci mě znáš, ne?" Šťouchla do mě.
No právě.
Šly jsme pomalu chodbou k naší třídě a ze dveří zrovna vyšel Jason. Ani se na mě nepodíval a pokračoval v cestě dál. Jenna se na mě podívala a chtěla něco říct, ale já jsem neměla náladu se o něm s ní dál bavit a tak jsem prostě vešla do třídy a šla na místo.
Těsně před zazvoněním vešel Jason do třídy a sedl si na svoje místo. Povzdychla jsem si a podívala se z okna. Proč by se na mě měl dívat? Prostě mi včera jenom pomohl, nic víc. Pořád to mezi námi bude stejný, nikdy se spolu už nebudeme bavit.
Učitelka nakráčela do třídy a Jenna se otočila dopředu.
„Tak...dneska začneme tam, kde jsme minule skončili. Nebudeme se ničím zdržovat, takže si otevřete sešity."
Poslušně jsem si otevřela sešit a zapisovala to, co učitelka diktovala, ale stejně jako většina třídy jsem ji neposlouchala. Prostě jedním uchem dovnitř a druhým ven. Stejně jako minule, se moje mysl zatoulala tam, kam neměla. Najednou se přede mnou objevil obličej dívky, která se usmívala a koukala se na mě. Najednou se zvedla ruka a pohladila ji po tváři a dívka se rozzářila ještě víc. Pramínek jejích kaštanových vlasů jí spadl do obličeje, ale ruka jí ho dala za ucho a konečky prstů obkreslila její rysy brady. Dlaň položil na její tvář a palcem jí přejel po spodním rtu. Cukla jsem sebou, bylo to, jako by mi někdo dal ránu, ale ne docela. Necítila jsem to na těle, ale v mysli. Podívala jsem se vyplašeně kolem sebe.
„Hann, co je?" Koukla se na mě nechápavě Jenna.
Podívala jsem se po třídě a všimla si, že na mě Jason vrhá nenávistné pohledy a ve svojí ruce mačká stránku sešitu. Div se nezvedl a nedal mi jednu pěstí. Skousla jsem si spodní ret a sklonila hlavu k sešitu.
YOU ARE READING
Anděl smrti
FantasyPořád se na mě koukal těma svýma očima. Jako bych byla nějaké exotické zvířátko, které on musí prozkoumat, aby věděl, jak se v dané situaci budu chovat. Zvláštním způsobem, mě přitahoval, jak byl tajemný a skoro s nikým se nebavil, ale nesnášela jse...