Mixed feelings [ One Direction - Czech Story ]

19

„Slečno Torres, tu roli máte!“ tleskala mi. Nemohla jsem popadnout dech. Byla jsem nadšená, ale toto?  Taylor vedla dobrovolníky na Romea. Jedním z nich byl Styles.

 ---

„Agrh,“ zavrčela jsem a práskla domovními dveřmi. Byla jsem tak vytočená, že ze mě doslova skákaly blesky.

„Ahoj, Thalio!“ uslyšela jsem mamčin hlas, nejspíš z kuchyně.

„Mami?“ podivila jsem se. „Neměla bys být náhodou v práci?“ mluvila jsem na ni a přitom mířila do kuchyně.

„Ano, ale oficiálně začnu pracovat až zítra. Mimochodem, můj nový šéf dnes večer přijde na večeři. Jestli chceš, můžeš mi s něčím pomoct.“

„Promiň mami, dnes nemám absolutně náladu. Možná později.“

„Stalo se něco ve škole?“ přišla blíž ke mně, a přitom mě chytla starostlivě za rameno.

„Ani mi nemluv,“ protočila jsem očima nad vzpomínkou co se dnes po škole dělo.

Flashback

„Takže Brown,  Ritchey a Styles? Zrovna vy, boxerské senzace školy, máte zájem o roli Romea v divadelní hře?“ nevěřícně koukala slečna Fellová.

„Taylor nás přemlouvala  doslova na kolenou,“ mrkl dlouhovlasý chlapec  z nejspíš vyššího ročníku na Taylor, který byla rudá vzteky. Nejspíš ji zaskočila novinka, že Julie není ona, ale já.

„Ale slečno Fellová, říkala jste, že tu roli mám dostat já,“ řekla pištivým hlasem. Na čele se jí dokonce tvořily i vrásky z toho, jak byla rozrušená. V jednu chvíli to vypadalo, že se tu tady přede všemi rozbrečí.

„Je mi líto, slečno Mcleodová, ale slečna Torres je pro tuto roli jako stvořená. Samozřejmě, pokud budete mít zájem, mohly bychom najít i nějaké jiné, vedlejší role, které byste mohla eventuelně zahrát.“

„Děláte si ze mě srandu? Ta role měla být má! Ne její!“ ukázala na mě ukazováčkem. „Jdeme Harry,“ rozkázala kudrnatému mladíkovi, který opodál stál se zamyšleným výrazem. „Harry?“ otočila se na svého kamaráda, když se nepohnul z místa.

„Slečno Fellová, mám dojem, že tady Brown a určitě i pan Ritchey nemají o Shakespearovi ani tucha, proto bych vám doporučoval neváhat a přijmout vašeho jediného vhodného kandidáta, pro Romea,“ řekl vážným, tvrdým a neústupným hlasem. Nezněl to jako návrh, či doporučení, ale jako rozkaz, který musí splnit, nebo bude zle.

„Já dávám šanci všem, pane Stylesi. Myslím, že problém nebude, si na půl dne sednout za knířku a přečíst pár kapitol,“ oznámila mu i přes ten fakt, že ji před malou chvílí naznačoval svým pohledem problémy.

„Víte co, dejte mi ty papíry. Ukážu vám Romea,“ protočil očima, vzal od ní scénář a s uličnickým výrazem na tváři mířil ke mně.

„Mohu začít?“ zabručel Styles s pozdvižením obočím.

„Jen do toho,“ pobídla ho slečna Fellová.

 Otočil se směrem k mému obličeji a díval se mi do tváře.

„Beru tě za slovo. Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn.Už nechci nikdy víc být Romeo,“ říkal hlasem, přímo vžitým do role Romea, jako by se to právě odehrávalo. Hlavou na mě pokývl, abych pokračovala. Rychle jsem se podívala do mého scénáře a hledala, co vlastně Harry mluvil a co má následovat.

„Kdo jsi, ty muži zahalený tmou, že do mých tajů takhle vpadáš?“

„ Jménem ti říci nedokážu, kdože jsem. Mé jméno se mi protiví, že tobě,nejdražší světice, je proti mysli. Mít je tu napsané- já bych je roztrh!!

„Sto slov jsem sluchem ještě nevypila z těch drahých úst, a přece znám ten hlas.-Nejsi ty Romeo? A nejsi ty Montek?“

„ Ni to, ni ono, máš-li mi to za zlé.“

„Dobrá, to zatím stačí,“ přerušila nás slečna Fellová. „Každé pondělí a ve středu po škole tady v sále, ano? Oficiálně jste dostali hlavní role. Pane Stylesi? Upřímně, takové nadšení a fantastický herecký výkon jsem zrovna u vás nečekala. Máte u mě veliký obdiv,“  skládala Stylesovi svou poklonu a pak se otočila na mě. „A slečno Torres, jsem velice ráda, že jste se zúčastnila konkurzu na Julii. Pan Payne mi dnes naznačil, že byste se na to hodila měl pravdu,“ řekla s úsměvem na tváři. Takže za tohle všechno může Liam? Já ho zastřelím. Všimla jsem si také, že se Styles trochu ušklíbl, když vyslovila jeho jméno.  

„Pro dnešek to bude zatím všechno, těším se na spolupráci s vámi,“ dodala a hned na to začala skládat všemožné papíry rozházené po pracovním stole.

„Nashledanou,“ rozloučila jsem se se slečnou Fellovou, popadla svou tašku a vyrazila se k východu.

„Spěcháš někam?“ ozvalo se vedle mé hlavy. Zase on. Už ho mám pokrk. Úplně mi stačilo, když na mě celou dobu, když předčítal scénář koukal a přitom se spiklenecky usmíval. Jak kdyby věděl, že z toho vůbec, ale vůbec nejsem nadšená. ¨

„Ano,“ odpověděla jsem jednoslovně. Nemám zapotřebí se sním jakkoliv vybavovat. To vážně ne.

„Domů?“ zeptal se a já přikývla.

„Můžu tě hodit autem, pokud bys měla zájem…“

„Ne,“ odpověděla jsem bez přemýšlení a nějakého zbytečného váhání. Znovu se s ním vozit autem? Ne, to nepřichází v úvahu. Skončila jsem s ním hned tehdy, co bezdůvodně uhodil několikrát Liama.

„Poslouchej mě laskavě a mluv semnou!“ zvýšil svůj hlas a silo u si mě otočil k sobě. Nikdo nás nemohl vidět. Stáli jsme samy na chodbě. Začínala jsem se trochu bát. Držel mě za ruku tak silně, že jsem myslela, že mi upadne.

„Pusť mě!“ zasyčela jsem.

„Promiň,“ řekl a přitom se zhluboka nadechl. Stoupl si přede mě, abych nemohla nikam uniknout.

„Necháš mě jít?“ zeptala jsem se opatrně.Až teď mi začalo docházet, že vlastně proti němu nemám jakoukoliv šanci. Kdyby chtěl, může mě zašlápnout do země.

„Ne,“ řekl svým typickým vážným tónem, z čehož mi naskakovala kusí kůže.

„Prosím?“

„Až mi řekneš, proč si ke mně taková? Tak odtažitá a nemluvíš semnou.  Nic jsem ti neudělal,“ řekl skoro až dotčeně. Jo, tak nic neudělal, říká? Sebrala jsem všechnu svou odvahu, protože na to, co jsem se chystala říct, jsem ji potřebovala jako sůl.

„Ne?! Ptáš se mě, proč jsem k tobě taková odtažitá a nemám zájem tebou komunikovat?!“  křikla jsem tlumeným hlasem. Přikývl a dále bez emocí mě sledoval  a vyčkával, co mu chci vzkázat. „Ublížil si Liamovi a bezdůvodně!“

„To protože mě neposlechl!“

„Copak si nějaký bůh, aby tě každý musel poslouchat? Mám si kleknout na kolena splnit vše co si řekneš?“

„Nezvyšuj na mě laskavě hlas, jasné? Kdokoliv jiný na tvém místě, by už ležel dávno v bezvědomí na podlaze,“ zavrčel a ještě blíž se ke mně přiblížil. Naše těla se téměř dotýkala. Ze strachu jsem se klepala, což poznal i Styles. Ušklíbl se a pomalu se ke mně  přibližoval. Bála jsem se, co udělá. Vypadalo to, jako by měl chtěl políbit, ale v poslední chvíli se zastavil a zašeptal slova, které už těžko vyženu z hlavy. „Patříš mě a nikomu jinému. Zapamatuj si to a taky to, že se nerad dělím o věci, které mi patří.“

Konec  Flashbacku

 Doufám, že se líbí. Přes týden jsem neměla čas psát, tak se omlouvám, že opět přidávám další díl až po týdnu. Snad jste aspoň malinko spokojeni.