Mixed feelings [ One Direction - Czech Story ]

38

„A kdy jsi mi to jako plánovala říct?“ zpustila jsem na matku, hned potom, jak můj otec opustil dům.

„Thalio, uklidni se, chtěla jsem tě na to první připravit. Myslela jsem, že po čas co tu tvůj otec bude, tak ty budeš ve škole na té vaší párty, nebo co. Nevěděla jsem, že přijdeš domů tak brzy!“ hájila se.

„Mami a co tu vůbec dělal? Viděla jsem ho naposledy ve třinácti! Ublížil ti, ublížil mě!“

„Thalio, víš dobře, že takhle to není,“ bránila ho matka.

„Takže teď se dáte znovu dohromady?! Zapomeneš na Daniela a vrátíš se k otci? Moment… Jak dlouho už tu je? Jak dlouho už o něm víš?“ napadlo mě.

„S Danielem stále jsem, Thalio. Tvůj otec žije v Londýně už pár let,“ řekla mi.

„Co prosím? A kdy jsi mi to plánovala říct? Za měsíc? Za dva? Za rok, nebo snad nikdy?“

„Nevyšiluj prosím tě. S Gregem jsem v kontaktu už pár měsíců. Už v době, kdy jsme se sem stěhovali jsem s ním komunikovala. Vlastně on je jeden z důvodů, proč jsme tady,“ řekla pokojně.

No páni. Je to čím dál zajímavější. Co dalšího se ještě nedozvím?

„Fakt super mami. Proč jsem o tom nevěděla?“ dotčeně jsem se zeptala.

„Thalio, Greg je tvůj bilogický otec a před pár měsíci mě požádal o laskavost…“ začala, ale nedokončila to.

„Co tím chceš říct?“ nechápala jsem.

„Greg chce s tebou znovu navázat kontakt. Chce s tebou strávit čas, který prošvihl, když od nás odešel.“

No to je k nevíře. Vykulila jsem na ni oči a nevěděla, co ji na to mám odpovědět.

„Podívej, Thalio, tvůj otec na tebe nebude nijak tlačit. Dobře si uvědomuje chyby, kterou udělal a chce to napravit,“ mluvila vážně.

Co? Takže ona ho ještě bude podporovat? Potom, co nám provedl?

„Takže mám zapomenout na ty roky, co s námi nebyl a prostě se chovat tak, jakoby se nic nestalo?“

„V neděli jdeme všichni společně na oběd. Já jen doufám, že se budeš chovat rozumně,“ pokroutila nade mnou hlavou.

Nevěřícně jsem vykulila oči a radši ji zmizla z očí. Šla jsem si dát studenou sprchu. Měla jsem smíšené pocity. Trápila mě ta věc s Liamem. Bála jsem se, co mi řekne, až budeme spolu. Vlastně, ani nevím, co bych mu řekla…Pak ta věc s mým otcem, který chce semnou dohnat ztracený čas. Nevím co si o tom mám myslet, ani co od toho očekávat. Jsem na něj vlastně naštvaná? Ano, asi jo. Ale furt ho mám ráda a možná ten fakt, že semnou chce trávit čas, opráší ty staré dobré časy, co jsme ještě všichni byli rodina. Nebude to stejné, ale aspoň z části doufám, že ano. Docela mě zajímá, co se bude v neděli dít.

Lehla jsem si do postele a snažila se usnout. No, nešlo to. Mé myšlenky se furt stáčely k dnešnímu dni. Stalo se toho tolik, že ani nevím na co mám myslet. Harry. Liam. Otec, který se objevil po čtyřech letech.

Zatímco jsem v duchu počítala ovečky, zapípal mi mobil. Koukla jsem na hodiny na nočním stolku. Bylo po půlnoci. Natáhla jsem se pro mobil, abych zjistila, kdo mi napsal sms.

Byla od Liama.

-Otevři svoje okno, ať se k vám nemusím vloupávat…“

Podivila jsem se nad obsahem jeho zprávy a ani chvíli nerozmíšlela a vydala se k oknu, abych jej mohla otevřít.