Mixed feelings [ One Direction - Czech Story ]

35

"Nelíbí se mi, jak na tebe furt zírá. Nejraději bych mu teď hned šel zmaloval ten jeho přihloeplej ksicht," pošeptal mi Liam do ucha, zrovna když jsme se před všemi ostatními schovávali na našem místě ve škole, za schodištěm. Potom mi dal letmou pusu na tvář a zadíval se mi hluboko do očí.

"Liame, konečně je pátek. Nestojí za to, abys o něm furt přemýšlel," kroutila jsem nad ním hlavou a rukama ho objala kolem jeho krku. „Navíc rovna nemám nálada, abych tady po škole sbírala všechny kusy, co by z tebe nadělal," zasmála jsem se. Než stačil cokoliv říct, přitáhla jsem si ho blíž k sobě a políbila ho.

"Já vím, že za to nestojí, ale vadí mi ty jeho pohledy, kterými tě doslova svléká očima," řekl podrážděně a očima hypnotizoval mé rty, které se před malým momentem odtrhly od těch jeho.

"Prosím?"

"No, nediv se! Já na tebe taky tak koukám, tak to poznám!" řekl vážným hlasem, avšak hned nato se uculil a pohladil mě po tváři.

"Měli bychom jít. Bude zvonit," upozornila jsem ho.

Kývl na souhlas. Společně jsme se vydaly do třídy, ve které jsme měli nadcházející hodinu.

-

"Večer se pro tebe stavím ještě s Andym, souhlas?" oznámil mi Liam, když už bylo po škole a my dva stály na cestě, před domem, kde bydlím.

"Ano, Liame," kývla jsem.

"Dneska zápasí Styles s Ethanem Brooksem. Ethan chodí na soukromou školu v centru a slyšel jsem, že to je docela slušná konkurence pro Stylese. Chci vidět, jak Stylesovi nakope zadnici," řekl zasněně a u toho se lehce zachechtal.

Drbla jsem ho lehce do hrudi.

"Au," řekl ihned a okamžitě si začal třít místo, kde jsem ho, opravdu jen malinko, bouchla.

Nemohlo ho to ani v nejmenším bolet.

"Nebuď škodolibý, Liame," zasmála jsem se na jeho hraný ublížený výraz.

"Ale notak. Je to Styles!" hájil se na to.

"Zase přemýšlíš jen o něm," protočila jsem očima.

"Dobře, dobře," zdvihl ruce do vzduchu, čímž mi dal jasně najevo, že už toho nechá.

Spokojeně jsem se usmála a pevně ho objala.

"Záleží mi na tobě, Lio. Tak mi to prosím promiň, když se o Stylese starám. Vím, jaký je."

"Liame, já ho znám přece taky. Neměj žádné obavy," snažila jsem se ho ujistit.

Na moment se z mého objetí odtáhl a znovu se mi zahleděl do mých očí.

"Neznáš ho jako já, Lio. Jsi tady v Londýně ani ne dva měsíce. Já už ho znám 3 roky," vážně na mě zíral. Něco mi říkalo, že Liam toho ví více, než mi kdy řekl. Nechápavě jsem se na něj podívala zpátky. Chce mi tím něco říct?

"Tím chceš jako něco říct, nebo jak to myslíš?"

"Ne, už o něm nebudeme mluvit. Musím už jít domů, mamka potřebuje pomoct s nákupem, tak na mě po sedmé čekej, ano?" vyhnul se odpovědi. Nechala jsem to být. Stejně mi to jednou bude muset říct.

"Ano," usmála jsem se na něj. Ještě jednou ho objala a dala mu malou pusu na pusu. Odtáhla se od něj a chtěla jít domů, to by ale nebyl Liam, kdyby si mě k sobě nepřitáhl zpět a blíž a k tomu všemu mě nepolíbil.

"Jedna pusa mi nestačí," zamumlal mi do ucha.

"Už musím, Liame. Jestli je máma doma, tak nás teď stoprocentně pozoruje jejím novým dalekohledem, který si koupila minulý týden. Nedivila bych se, kdyby u toho jedla popcorn."