Netušíš. MAVY |KoliBee| POZASTAVENO

three

,,Jsem doma!" Rozlehne se domem jeho pozdrav, ale pak mu dojde, že tu vlastně nikdo není. Rodiče pracují, takže jediná jeho společnost je Brďa. ,,Notak! Koule chlupů! Aspoň ty mě můžeš přivítat, ne?" Do ticha se ozve škrábání drápků o plovoucí podlahu. Pak z dveří, které vedou do obýváku, vykoukne chlupatá hlava, hodí po brunetovy znuděný pohled, líně štěkne něco na pozdrav a zaleze tam, odkud přišla. Už ani toho psa nebaví. Karel si jen povzdechne a vysvleče se do džínů a trika. Projde obývacím pokojem, psa hovícího si v jednom z křesel podrbe a zaleze do jeho otřesně oranžového pokoje. Tam se svalí na postel, vytáhne ze zadní kapsy telefon a jako snad každý v téhle době, začne projíždět sociální sítě. Počínaje Instagramem, končíc Facebookem. Tam se zdrží nejdéle. Ne proto, že by projížděl, co za blbosti se nashromáždilo na hlavní straně. Zarazí ho žádost o přátelství.

Martin_CarevB vám odeslal/a žádost o přátelství.

Dočista zapomněl, že dnes ta peroxidová hlava zjistila jeho jméno. Musí si dávat pozor, protože tímhle tempem za chvíli zjistí i to, kdy se chodí osprchovat. Nehodlá se tím dál zabývat, proto telefon vypne a hodí na postel. Stejně se ještě musí  učit. Převlékne se do tepláků a zasedne k pracovnímu stolku. Vytáhne sešit matematiky, ale jen do něj kouká. Sice přejíždí očima po stránkách, ale čísla vůbec nevnímá. Po půl hodině zírání si řekne, že to nemá cenu. Otevře notebook a znovu vleze na facebook. 

Martin_CarevB vám chce poslat zprávu.

Hned jak na něj toto upozornění vyskočilo, měl sto chutí notebook vyhodit z okna. Proč se mu prdí do života?! To mu nemůže dát pokoj?! Ale byl si vědom toho, že pokud okamžitě něco neudělá, budou mu takhle upozornění chodit do konce života. První možnost byla, nechat se přejmenovat, dojít si na plastiku a založit si nový  facebookový účet. Nebo žádost prostě přijmout. Ale v momentě, kdy mu přišlo další upozornění, utvrdil se v tom, že varianta A je moc zdlouhavá a on by ho zatím zaspamoval. Proto se rozhodl pro druhou možnost.

Martin_CarevB: Ahoj. Jen jsem tě chtěl upozornit na to, že sis tu nechal peněženku :)

Cože?! Nemohl si tam nechat peněženku! Jak? Vždyť jí ani-

Martin_CarevB: Jak si vyndaval tu průkazku, tak si ji položil na pult a odešel. Jenom s průkazkou.

Aha. Teď se mu všechno vybaví. Bože, znamená to, že se tam bude muset vrátit a znovu s ním mluvit? 

Karel.Kovar: Mohl bys mi jí nějak vrátit?

Martin_CarevB: Mám ti jí poslat poštou?

Karel.Kovar: To bys byl hodnej...

Martin_CarevB: Ty ses zbláznil? Prostě si pro ní přijď :)

Karel.Kovar: Nemám čas. Knihovna se za chvíli zavírá, takže to nestihnu a zítra nemůžu. Mám povinnosti. Bylo by fajn, kdybys jí tou poštou poslal ;)

Martin_CarevB: Nebudu utrácet deset korun, když bydlíme ve stejném městě a můžeme se kdykoli potkat. V kolik ti končí ty "povinnosti"?

Karel.Kovar: Já zapomněl, že deset korun je celá tvoje výplata z knihovny :) Nevim, okolo páté?

Martin_CarevB: Fajn, tak v půl šesté před čajovnou Hora. Jestli tam nebudeš, budeš si muset pořídit novou
peněženku ;)

Karel.Kovar: To je vydírání!

Martin_CarevB: Už to tak bude :D

Karel.Kovar: Fajn... Budu tam.

Martin_CarevB: Výborně! Tak zítra, už se těším! ;)

Už se těším? Těší se? Na co? Raději zatřepe hlavou, aby z ní tyhle otázky vyhnal. Pořád nějak zaraženě zaklapne notebook a vstane. Vyjde ze svého pokoje zase do obýváku. Tam si sedne na pohovku a zmateně kouká do zdi před sebou. Mezitím mu začne věnovat pozornost jeho pes, který na něj nechápavě vyhlíží z křesla. ,,Co čumíš?" kývne hlavou směrem k němu. Pes se jen otočí zadkem k jeho obličeji a radši si ho zase nevšímá. Těší se... Tak proč má modrooký najednou pocit, že on taky? Nevyhýbal se snad kontaktu s ním? A proč do čajovny? Má v plánu si s ním sednout a dát mu kázání o tom, co se může stát, když ztratí peněženku?

,,Kájínku?" rozlehne se pištiví hlas chodbou.

,,Mami?" povytáhne jedno obočí a čeká, co se ozve dál.

,,Jsi doma?"

,,Ne, mami." promne si rukou obličej. Taková stupidní otázka! ,,Samozřejmě, že jsem!"

,,To je dobře. Oblékni se, skočíš vyzvednout Toníka."

,,Proč, panebože?"

,,Protože mě o to sousedka požádala, ale já nestíhám."

,,Fajn," zvedne se a jde ke dveřím.

,,Jo a počkej!" zastaví ho, když už má na sobě boty, bundu a v ruce deštník. ,,Tady máš klíčky od jejich domu a stav se tam s Tondou. Hned za dveřmi má tašku s oblečením."

,,A co já s tím? Mám mu to vyprat?"

,,Ne, přineste to sem! Bude u nás tři dny spát, protože jeho mamka je v nemocnici." svraští čelo, jako by všechno dávalo smysl a její syn byl úplně blbý.

,,Co? Proč?"

,,Rodí."

,,Už zase?!"

,,Jo," zakoulí očima jeho mamka. ,,A už běž!"

Ah, takže tři dny bude dělat chůvu. Paráda. Může jen doufat, že od doby co se viděli naposled vyrostl, a umí si aspoň utřít zadek.

No, nová kapitola je tu :) Doufám, že se líbila ;D A prosím, neptejte se, kdy vyjde nová kapitola :) Nemám vydávací dny, ani časy. Prostě píšu a až kapitola vyjde, tak vyjde ;) Děkuji a užívejte prázdniny!
;3