But Why?

But why?/ 23

Brečela jsem tak čtvrt hodiny. Začalo mne to unavovat. Usnula jsem ti v náručí. Když jsem se vzbudila už si tu nebyl. Na ruce jsem měla přilepený papírek na kterém bylo: Až se vzbudíš přijď dolů❤️ Jay❤️
I po tom všem co si mi udělal jsem se musela usmát. Vylezla jsem z postele a šla dolů. Když jsem přišla nahrnuly se mi slzy do očí. Bylo to tak krásné. Bylo zhasnuto a všude svítíly svíčky. Listy růží vedly cestičku až do obýváku. Čím blíž jsem byla tím víc jsem se usmívala. Přišla jsem do obýváku a hned si dala ruce před pusu. Stál si stam s úsměvem a v obleku. Přišla jsem k tobě a hned tě objala. ,,Líbí princezno?" Řekl si sladce a já hned přikývla. ,,Víš.. Hrozně moc se ti omlouvám za všechno co jsem ti kdy dělal. Nikdy jsem nezažil takový pocit jako když jsem se dozvěděl, ze si ubližuješ. Kvůli mne. Měl jsem... Strach. Strach o tebe Ann. Nikdy jsem to nezažil. Byl jsem bezohlednej kokot. Nikdy mne nenapadlo kolik bolesti ti způsobím. Odpustíš mi to?" Řekl si a mne začaly téct slzy. ,,Ano" Vydechla jsem a objala tě. Ale proč?