But Why?

48

Každý den jsem seděla na gauči a koukala do prázdna. Celé hodiny. Nejedla jsem. Měla jsem vypnutý telefon. Nikomu jsem ho nezvedala. Bylo mi vše jedno. Na rukách a nohách mi přibyly řezné rány. V noci někdo začal otevírat. Byl si to ty. Byl si opilej. Víc než obvykle. Začal si mne mlátit a nadávat mi. Že jsem ti zkazila život. A pak.. pak si mne znásilnil... Neměla jsem sílu se bránit. Byla jsem osláblá. Celou dobu mi po tvářích tekly slzy. Jen tekly. Neměla jsem sílu křičet, vzlykat, kopat prostě nic. Když sis užil, pustil si mne a v klidu šel nahoru. Zhroutila jsem se na zem a tiše brečela.. Už jsem se neptala proč.. Konečně mi došlo že se mi odpovědi nikdy nedostane..