Milostný trojúhelník

Joker - Toby (gore-whore)

Dagger - Akane (MeNecropolis)

Už se smrákalo a on se líně procházel mezi stany jednotlivých lidí patřících k cirkusu. V ruce držel trochu poničenou kytici růží, kterou se chystal v několika příštích sekundách zahodit. Beast jej odmítla... Už zase. Nezáleželo na tom, jak moc se snažil dát jí najevo své city, co všechno pro ni dělal... Stejně vždycky skončil odkopnutý v rohu jako nějaká nezajímavá a nepotřebná věc. Znovu si hlasitě povzdechl, odhazuje kytku někam mezi dva stany.

Chtěl si vyjít sám ven na večerní procházku po cirkusovém táboře, ale najednou si všiml, že do úzké uličky mezi dvěma stany něco dopadlo. V tom šeru už nedokázal pořádně rozpoznat, o co se jedná, tak k tomu ze zvědavosti popoběhl. Byla to kytice, kterou tam někdo pohodil. Vykoukl z uličky a všiml si loudajícího se Daggera. „Hej, to jsi hodil ty?" houkl za ním, protože nikoho jiného okolo sebe momentálně neviděl. Taky zvedl růže nad hlavu a zamával jimi, aby bylo jasné, o čem mluví.

„Co? Cože?" otočil se okamžitě za hlasem Dagger, aby si všiml zrzavovlasého principála. „Jo aha... Jo, to jsem byl já, ale klidně ji tam můžeš nechat ležet. Nebo třeba darovat Beast - od tebe si ji dozajista převezme ráda." Poslední větu si spíš zamumlal pro sebe, přičemž si rukávem otřel oči, do nichž se mu draly první slzy.

Ačkoli Joker nestál úplně blízko, rozuměl tomu, co tam mladší mumlal. S povzdechem kytici pustil z ruky, pomalým krokem došel k Daggerovi a položil mu svoji umělou ruku na rameno. „Copak se stalo?" zeptal se, i když mu to bylo tak nějak jasné.

Jedním pohybem jeho ruku setřásl. „Nemusíš předstírat zájem... Prostě mě odmítla," vypadlo z něj po chvíli, i když si nejdříve říkal, že se o tom před Jokerem ani slůvkem nezmíní. „Já... Já prostě nevím, co dělám špatně. Copak to nevidí?"

Byl chvilku z ticha a přemýšlel. „Nejspíš... O tebe zkrátka nestojí," ušklíbl se a nějakou dobu pozoroval smrákající se oblohu, než pokračoval, už o poznání tišším tónem hlasu, „ale možná bys měl konečně přestat ztrácet čas a zamyslet se nad tím, jestli tu není třeba někdo jiný, kdo ano." Skousl si spodní ret a znovu se podíval na Daggera.

„A kdo asi jako?" zamumlal zkroušeně. „Řekni, kdo by stál o takovou nulu, jako jsem já? Jediné, co umím pořádně, je vrhání nožů a dýk." Vždycky se usmíval a snažil se vypadat jako největší flegmatik, kterému je většina věcí úplně ukradená, ale opak byl pravdou. - Takovéhle věci už jej trápily delší dobu a nevěděl si s nimi rady, ale protože jej v cirkusu obdivovali za věčně pozitivní přístup a dobrou náladu, nechtěl si nikomu stěžovat, a tak to dusil v sobě.

Tiše vydechl a rychle popřemýšlel nad tím, jak moc může teď všechno poslat do kytek. Pak položil Daggerovi opět ruce na ramena, přitáhl si ho blíž k sobě, načež jej něžně políbil. Jednoduše se mu Dagger líbil, už nějakou tu dobu. A tohle si přál udělat už vážně dlouho. Byl z větší části připravený na to, že ho ale zase odstrčí a pošle minimálně do háje, ale řekl si, že za zkoušku nic nedá...

Zůstal stát jako opařený, neschopen jediného pohybu. Nakonec třesoucíma rukama Jokera od sebe odstrčil a s vyděšeným výrazem na něj pohlédl. „Proč?" vydralo se mu z hrdla po chvíli mlčení.

„Já..." Najednou mu nějak došla slova. „Mám tě rád, Daggere," dostal ze sebe po chvilce tíživého ticha na pokraji slyšitelnosti a pokusil se o úsměv.

„Počkej, počkej!" mával rukama ve vzduchu na znamení zmatení. „Chceš mi říct, že to, proč odmítáš po celou dobu Beast je kvůli... Ne, ne, ne, to nemůže být pravda, to prostě..." Pokusil se couvnout, jenomže přitom se mu podařilo zaháknout se umělou nohou o kus kořene trčícího ze země, takže zapackoval, zavrávoral a mířil si to hezky k zemi. Bohužel se při tom pokusil zachytit Jokera, takže jej stáhl hezky s sebou.