unspoken words✔️

1. začátky

Možná, že se to rozbilo poté, co jsem s pláčem doběhla domů a vběhla matce do teplé náruče. Možná se to rozbilo později. Nebo dříve. Možná, že to bylo v okamžik kdy mi Jeremy, ještě pod vlivem marihuany oznámil, že se mnou už nemůže být. Rozbilo se to přesně v ten okamžik, kdy mi řekl, ať si jeho bundu nechám, že mi jistě v novém městě přinese štěstí. 

Ano. Přesně v ten okamžik, kdy jsem ho naposledy objala na rozloučenou, s pocitem, jaký jsem ještě nikdy nezažila. Jeho tmavé oči mě hřály i ve chvílích, kdy jsem do nich zrovna nehleděla. A teď, za jeden okamžik to mělo všechno být pryč. 

V ten moment kdy mi dal poslední polibek do vlasů se rozbilo moje srdce. 

Když mi matka oznámila, že se budeme z Brooklynu stěhovat, byla jsem nadšená. Asfaltová džungle mě unavovala, nesnášela jsem to tam. Náš malý byt, špinavé ulice, povalující se bezdomovce. Ale něco mě přeci jen v tom odporném městě drželo. Parta kamarádů, na které byl vždy spoleh a především moje první láska Jeremy. 

Zakoukala jsem se do něj ve svých patnácti letech. Oslnil mě ihned, jak to tak bývá v takhle nízkém věku. Osmnácti letý kluk pochodoval po chodbách naší školy jako nový student a pohledy všech se upíraly právě na něj. Jen ten jeho mířil ke mně. Miloval rockovou hudbu, nesnášel vládu, ať už to bylo pro mě v té době cokoliv, jeho názor jsem sdílela a samozřejmě obdivovala. Moji kamarádi se mohli zbláznit, když stál o to se přidat do naší party. Až později mi došlo, že to udělal kvůli tomu, aby se dostal blíž mně. 

Nikdy jsem nechápala, co na mě vidí. Starší, pohledný, atraktivní, populární kluk jako on stál o někoho jako jsem byla já. No, v té době jsem opravdu neměla moc sebevědomí. To až on mi ho znovu ukázal. Ukázal mi, jak se mít ráda. A ukázal mi, že mě má rád i on. 

Fyzickou lásku projevil téměř okamžitě, co jsem se stala jeho "oficiální přítelkyní". Stalo se to v mých šestnácti. Byli jsme v létě u jeho babičky na vesnici, všude byly jen lesy, louky a spousta zvířat. Do studeného jezera za kopcem jsme se chodili koupat téměř každý den, to léto bylo opravdu horké. Jeden den jsem si nevzala plavky. Stejně jako on. Hodinu jsme se koupali v ledové vodě, než mě vynesl na břeh a řekl mi, že se konečně uzavře kruh a náš vztah bude kompletní. 

Jistě, že to chtěl. Byl o tři roky starší. V té době jsem na to nebyla ještě úplně připravená, přesto jsem souhlasila, tak moc jsem Jeremyho milovala. On mě také. A tak jsme chodili další dny k jezeru už i z jiného důvodu než kvůli koupání.  

To léto mi také řekl o své nekompletní rodině a o jeho užívání marihuany. Nejprve se mi to nelíbilo. Ale samozřejmě jsem mu nic neřekla. Naopak, nechala jsem se přemluvit, abych to zkusila taky. Nic to se mnou samozřejmě neudělalo, ale aspoň jsem si užila pohled na něj, když byl ještě více uvolněný než jindy. 

Překypoval sebevědomím. To mě na něm nejvíce vzrušovalo. 

K mým sedmnáctým narozeninám mi koupil velikou kytici a řetízek ze stříbra. Udělal mi tím ohromnou radost. Ještě větší radost jsem ale měla večer, když mě on, i celá naše parta, vzali do letního kina na můj oblíbený film. Bylo to pozdě večer a mě byla zima. Tehdy mi Jeremy půjčil svou bundu a řekl mi, že si ji mohu nechat, dokud se doopravdy nezahřeju. 

A tak mi zůstala až do chvíle, kdy se se mnou o rok později rozešel. Vztah na dálku by nám prý nefungoval. Nechápala jsem jeho slova. Vydrželi jsme spolu dva roky bez jediné hádky, jak mi to může udělat? Jeremy byl skoro beze slov. Měl slzy v očích a říkal, že ho to mrzí. Ale lidé pod vlivem řeknou spoustu věcí, které nemyslí vážně. Mohla jsem tu bundu spálit, vyhodit, pomalovat kytičkami a puntíky, které nenáviděl, nebo prodat na dolar na bleším trhu. Ale čím více se blížilo stěhování, tím méně jsem chtěla něco s bundou udělat. Nakonec jsem ji poslední den v Brooklynu, asi dva měsíce po rozchodu, hodila do krabice, která mířila do Goldebillu. 

Nechala jsem ho tam. S jeho odchodem odešel i můj největší důvod zůstávat v tom prohnilém městě. I když mi bylo líto, že přijdu o kamarády, stále jsem je měla. Stále jsem věděla, že mě neopustí. A budeme se navštěvovat. 

***

Dům byl velký, na moje poměry hodně moderní. Ale Goldenbill bylo krásné město. Čisté ulice, usměvaví lidé, lesy a louky téměř nadosah. Venku jsem se s krabicí v rukách nadechla čerstvého vzduchu a vkročila do nového domu, vstříc novým začátkům.