BLACK

Prolog + short trailer

„Hej holky, nechcete si přisednou?" zavolal na nás blonďáček, ale celou dobu hleděl do očí Christine. Ta se jen malinko pousmála a otočila se na mě a Leonu.

„Jsem nervózní," zašeptala a zhluboka se nadechla.

„To já taky," přikývla jsem s pohledem na toho s nejtmavšími vlasy.

„Tak jdem," zavelela Leona a každá jsme se rozešly k tomu svému. Vlastně jsme šly stejnou cestou, akorát jsme se neposadily vedle sebe.

„Ahoj," přisedla jsem si co nejblíže k tmavovláskovi se smaragdovými oči. Ach, jak já si vždycky takovýhle oči přála, ale ne, moje prostě musely být hnědý jako čokoláda... jako mléčná čokoláda.

„Čus," pozdravil s pohledem do země, takže se na mě ani nepodíval.

„Jsem Melanie... Melanie Roseová," představila jsem se s krátkým úsměvem na tváři a pomaličku k němu natáhla pravou ruku. To jsem se ale opravdu ukázala jako sebevědomá holka. Ani tu motorku mi nebude věřit. Ale tahle nervozita vážně překonat nejde. Takhle nervózní jsem byla naposledy, když jsem po třech měsících konečně navštívila školu.

S obočím vysoko posazeným mě přejížděl pohledem a chvílemi jeho oči zalétly i k mé podávané ruce. „Dneska už se ruce nepodávají," odsekl. A sakra! Tak to je vážně bezva. Vypadá to, že jsem ho moc nezaujala. Mám v plánu se zvednout a s hanbou odejít. Tíží mě ten pocit, že odejdu s nepořízenou, ale co mám dělat? „A jinak, jmenuju se Adam Harris," ušklíbl se a já nasadila blažený úsměv. Takže přece jen neodejdu s nepořízenou. Díky Bohu! Jeho pohled se setkal s mým a já cítila něco, co jsem ještě za celý svůj hnusný život nepocítila. Motýlci mi poletovali v břiše a měla jsem krásný hřejivý pocit u srdíčka. Jako kdybych cítila štěstí...

Tak a je to tu. Prosím, kdokoliv si tohle přečte, vyjádřete se v komentech. Fakt moc prosím.

Takže votes a komentky

Děkuju
El :)