7. And so our great friendship began

81 5 0
                                    

„Takže studuješ něco s grafikou?" zeptala jsem se po našem už asi půlhodinovém rozhovoru, kdy jsem se dozvěděla, že žije s oběma rodiči, je stejně jako já jedináček, dokonce má i stejně jako já motorku a spoustu dalších zajímavostí.

„Dalo by se říct."

Zadívala jsem se na jeho pravý ušní lalůček, měl v něm dírku. „Ty... nosíš náušnice?"

Zamračil se a zmiňovaný ušní lalůček stiskl mezi dvěma prsty. „Jo... máš něco proti klukům co nosí náušnice? Jenom... že sama máš trochu víc dírek v uchu, než se normálně mívá. "

Pravda byla taková, že já sama si přála mít piercing v nose, takže jsem byla touhle novinkou spíše okouzlena. „Ne, ne... právě naopak, mě se to tak líbí. A... tetování máš?" Nervozita mi zněla v hlase celkem dost dobře.

Jenže ještě víc mě překvapilo a nevěděla jsem, co mám dělat, když si chytil lem svého trička a začal si jej přetahovat přes hlavu.

„Co, co to děláš?" nechápala jsem.

Otočil se ke mně zády. „Tohle jsem ti chtěl ukázat."

„Můj bože," vydechla jsem. Přes celá záda měl vytetovaného obrovského draka. Jeho hlava začínala mezi lopatkami a ocas zasahoval až pod jeho oranžové kraťasy. Úžasem jsem přejela dlaní přes tu nádheru.

„Hej, nepřipadá ti trochu úchylný sahat mi na záda," probudil mě ze zasnění.

„Oh promiň," odtáhla jsem se. Mezitím se on postavil a mé oči spatřily naprosto dokonale vypracované tělo. Přejížděla jsem ho pohledem s pootevřenou pusou.

Uchechtl se, a tak mi došlo, že by mě mohl podezírat z toho, že po něm jedu. Raději jsem pusu rychle zavřela a viditelně polkla. „A ty máš nějaké tetování?" optal se se stálým úšklebkem.

„Jo, ale to nestojí za nic."

„Hej!" zamračil se s úsměvem. Předstíral naštvanost. „To je nespravedlnost. Tak já se tady vysvlíkám a ty nic. Dělej, teď seš na řadě."

„Ale já na sobě nemám plavky," bránila jsem se.

„A já snad jo?"

„Pod těmi kraťasy máš plavky. Dnes to kluci tak nosí. Neboj v módě se ještě vyznám." Hodila jsem na něj pohled A.K.A. tak a teď mám navrch já.

„Dobře, prokoukla jsi mě," řekl vážně. On se totiž uměl tak maximálně sarkasticky uchechtnout. Slovo smích mu asi nic neříkalo.

Chvilku jsem tak bez slova seděla, ale nakonec... Co mi to udělá, když mu teď to tetování ukážu? V té vteřině jsem si jednou rukou přetáhla přes hlavu crop top a nahnula k němu lopatku se srdíčkem s andělskými křídly.

„Wau," uslyšela jsem jen za zády.

„Spokojenej?"

„Fakt hezké tetování, ale říkám wau, protože se divím."

Otočila jsem se k němu. „Jako čemu?"

„Že ses fakt vysvlíkla jen do podprsenky..."

„Já myslela, že jsi chtěl, abych ti ukázala tetování. Ne snad?"

„...Ale musím uznat, že pohled na tvoje tělo není zas tak špatný," pokračoval a úplně ignoroval mou otázku.

Radši jsem ani nic neříkala, jen se ušklíbla a otřela si nos.

BLACKKde žijí příběhy. Začni objevovat