„Sakra dělej debile, nebo mi ten obchod za chvilku zavřou," zasyčela jsem si sama pro sebe, jelikož řidič bílého Opelu přede mnou jel jako šnek, hůř jako lenochod, i když nevím, který z nich se pochybuje pomaleji. A za žádnou cenu se ho nedalo předběhnout. Už jsem projela celý LA a protentokrát mířila do jednoho obchodního centra, problém byl v tom, že zrovna tady zavírali už v šest z nějakých osobních důvodů. A právě bylo tři čtvrtě na šest.
Vedlejší pruh byl konečně volný, a tak jsem Opel rychle předjela, zvýšila rychlost na stovku a řítila se mezi desítkami aut... a dalších dopravních prostředků. Jenže po chvíli jsem za sebou uslyšela houkačku policejního auta.
„A do prdele!" Zrychlila jsem ještě víc, až na úplně nejvyšší rychlost. Tento měsíc to je už podruhý, co mě zastihli poldové. Minule jsem jim ujela, ale tentokrát to vypadalo, že mě chytí. A taky že jo. Jeden z nich mě pevně chytil za ruce a nasadil mi pouta.
„Pojedete s námi, slečno. Vaše jméno?" Došlo mi, že tímhle je mé nakupování ztraceno.
„Melanie."
„Dobré vědět, ale víc mě zajímá příjmení." Ach ten sarkasmus.
„Roseová," dodala jsem.
„Á tak, Roseová. Vaše matka byla taky velmi povedená v trestných činech." Trhl se mnou a posadil mě násilím do policejního auta.
Dovezli mě na stanici a ihned zavolali matce. Ta se vzápětí objevila mezi dveřmi s vražedným pohledem, který věnovala samozřejmě mně.
„Dobrý den," pozdravila, na můj vkus celkem slušně.
„Ale dobrý den, paní Roseová. Vidím, že vaši trestnou minulost přebírá dcera," zasmál se šéf stanice Devil Johnson a pozval matku dovnitř.
„Melanie sakra, kolikrát jsem ti říkala, že máš jezdit podle předpisů?!" rozkřikla se na mě.
„Asi to přebrala po vás," drbnul si do ní šéf.
Ta si jen pro sebe zavrčela a pokračovala v kázání. „Zítra jdeš do školy! Tak jak to říkám!"
„Ale ne mami prosím," škemrala jsem.
„No nechci se vám plést do rozhovoru, ale přeci jen bych vám měl oznámit částku pokuty," ozval se Johnson se svým hlubokým hlasem a sarkasmem.
„A to je jaká?" zajímala se máma. Mě to bylo celkem jedno, přeci jen, já to platit nebudu.
„Pět tisíc dolarů."
„Cože?!" vyjekla matka koukla se na mě, pak zpět na něj a k tomu ještě několikrát zamrkala, aby zjistila, jestli se jí to pouze nezdá.
„Ano, přesně pět tisíc dolarů," zopakoval.
„Melanie!" zařvala a mě bylo jasné, že kdyby nebyla před zraky policistů, flákla by mi takovou, že by ten otisk zmizel minimálně až za týden.
„Můžeme se domluvit na splátkovém kalendáři," nabídl Johnson, konečně upřímně bez sarkasmu.
„Tohle musím rozdýchat," řekla matka a vykráčela ven z budovy.
„Asi byste měla jet s ní," poznamenal.
„Naschle."
„Vaši motorku vám zítra přivezou kolegové na místo vašeho bydliště, pokud se to bude ale opakovat, budeme vám muset odebrat řidičský průkaz. A příští týden vám zavolám a domluvíme se na té platbě." Sice jsem ho ještě slyšela, ale dělala jsem jako nic, přitom vypochodovala ven, kde stálo máminé auto. Ta vážným pohledem civěla na sedadle řidiče do auta zaparkovaného před ní. V tichosti jsem nastoupila dovnitř.
„Zklamala si mě Melanie."
„A ty se mi divíš? Matko, v mých letech ses chovala mnohem hůř než já, tak už si to k čertu přiznej!" vyjela jsem na ni.
„Možná ano, ale nečekala jsem, že budeš stejná jako já. Já jsem se totiž změnila, a to k dobrému, jenže ty k horšímu," bránila se.
„Přestaň, sama víš, že se z tebe nestal zas úplný anděl. A navíc, možná chodím za školu, jezdím přes stanovenou rychlost, kouřím, a spoustu dalších věcí, ale na rozdíl od tebe jsem nikdy s nikým nespala a ani nebyla alkoholičkou!"
„A nešňupala kokain." Tohle mě sakra překvapilo!
„Cože?! To, to si děláš srandu, že jo?" zasmála jsem se, ale jelikož se její výraz neměnil, znovu můj úsměv opadl. „Nebo ne?"
„Ale z toho jsem se taky dostala."
„Mami... tohle bych do tebe neřekla. Byla jsi hodně velká bad girl, to vím, ale tohle... to je trochu moc," mračila jsem se na ni. „Mami, myslíš si snad, že dopadnu jako ty? Sice nebudu mít střední, ale ty nemáš ani základku. Chci mít jiný život. Já, budu šťastně vdaná a s tím člověkem budu mít i děti. Tak jak ti to teď říkám.
„Tím bych si nebyla tak jistá. Taky jsem chtěla mít v životě krásnou rodinku, a nejen otravnou dceru, která mě kopíruje. Nedostala jsem, co jsem chtěla... a ani nikdy nedostanu."
„Ty ne, ale já ano."
Líbí? Prosím o vyjádření
And I will be happy, when you will give me vote and comment
So please "-"
Thank you
By Elisabeth <3
ČTEŠ
BLACK
Romantizm„Jsem Melanie... Melanie Roseová," představila jsem se s letmým úsměvem na tváři a pomaličku k němu natáhla pravou ruku. To jsem se ale opravdu ukázala jako sebevědomá holka. Ani tu motorku mi nebude věřit. Ale tahle nervozita vážně překonat nejde...
