Ten den jsem si opravdu převelice užívala. Večer jsem pak přišla domů úplně nadšená.
„Ale, ale, co se děje?" zajímalo s úšklebkem matku, jakmile mě zastihla tancující a zpívající v obýváku před velkým zrcadlem.
„Nic," odfrkla jsem si. „Akorát, zítra do školy půjdu, stejně jsem tam dlouho nebyla a budu se před spaním učit na biologii, abych dostala ze zkoušení nějakou lepší známku.
„Hmm, co to slyším, je tohle vůbec moje dcera?" Máma byla doopravdy mile překvapená. „Takže tě neláká žádné trajdání po městě a nakupovaní nových trendů?"
Zamyslela jsem se. „Ne... vážně bych do té školy měla jít a radši klidně i celý týden."
„Pověz mi, Melanie, jak se jmenuje ten hoch, kvůli kterému tam jdeš?"
„Žádný neexistuje," odvětila jsem drze.
„Nech toho, asi těžko tam jdeš jen kvůli Leoně a Christine."
„Jak to můžeš vědět."
„Prostě vím, že se jedná o první lásku. Tak řekni, jak se jmenuje. Popiš mi ho."
„Co je ti vůbec do toho," odseknu a vyběhnu nahoru schody.
. . .
Večer se kupodivu doopravdy učím. Po chvíli mě to ale přestane bavit, a tak zavolám Lee, abych byla více v obraze, jaké téma poslední dobou nejvíce probírají. Ta mi to ale nebere, a tak stisknu kontakt pod tím jejím. Leonu a Chris mám jako jediné v oblíbených kontaktech. Lee jako první a pod ní hned Chris. Když něco nutně potřebuju, vždycky jako první volám Lee, protože uznejme si, že je přeci jen trochu chytřejší, ale jakmile se jí nemůžu dovolat, tak je na řadě právě Chris.
„Ahoj Mel, co je?" šeptá.
„Proč šeptáš?"
„Přišla sem nějaká návštěva a... vždyť to znáš. Rodiče chtějí, abych šla dolů, ale já vážně nemám zrovna náladu na seznamování se s novými přáteli mých rodičů. Dělám, že spím, ale přitom si píšu deník. Cítím se jako když mi bylo dvanáct a byla zamilovaná do Rena Petersona."
Když bylo Chris dvanáct, zabouchla se do patnáctiletého Reniera Petersona, který byl v té době tím nejkrásnějším klukem na škole. Praly se o něj vždycky s Amandou Tebothovou, ale samozřejmě, že ho ani jedna nedostala. Poslední měsíc předtím, než Ren opustil školu, se dal dohromady s Jasmine Ayrtnovou, což byla jeho spolužačka. Nikdy na něj neměla dobrý vliv. Pořád se s ním předváděla před kamarády a plazila se po něm, jak nějaká barbie. A kdoví, jestli jsou spolu dodnes. Bohužel, zkoušely jsme na Rena kvůli Chris zapůsobit i přes sociální sítě, ale nikde nám neodpovídal. Na facebooku si nás dokonce ani nepřidal do přátel.
„A co Alex?"
Poté, co jsme s holkama odešly z pláže jsem se ani nezeptala, jaký na něj má názor poté, co ho poznala.
„Je tak sladkej. Už jsme si i volali a slíbil, že se zítra uvidíme ve škole." Z jejích slov jsem odtušila, že se nejspíš usmívá.
„Tak to je super. Já jdu teda nakonec taky do školy, jak jsem říkala."
„Vážně?" podivila se. „A to jen kvůli Adamovi?"
„Jasně, právě se učím biologii. Chci se zeptat. Na jaké jste teď straně?"
„Má na tebe špatný vliv," zašeptala naposled a pak jsem zaslechla rozepínání zipu a šustění, asi vytahovala učebnici ze své tašky.
„Jak to myslíš?" Mělo by to být spíš naopak, když mě jeho osobnost donutila dojít po tak dlouhé době do školy.
Šustění přestalo. „Ty seš typ holky, ke které se prostě časté chození do školy nehodí. Hraješ si na tu špatnou. Myslím, že jsi jednoduše rozená bad girl."
Lehce mě to rozesmálo.
„Mimochodem, uč se od strany třicet osm až po stranu čtyřicet. Myslím, že to k céčku stačí."
„Ale já nechci dostat céčko, chápeš? Chci zapůsobit. Nemůžeme mít třeba společné hodiny?"
„To nevím. Víš, že na naší škole je možné všechno. A taky je pravda, že nás učitelé často vedou do starších ročníků, abychom věděli, co nás čeká."
„No... nebudu to teď řešit. Jdu se učit. Zatím papa, ty zaláskovaná."
„Zítra tě čekám u školy, satane," ozvalo se ještě z druhé strany.
Při pomyšlení na tenhle rozhovor jsem se musela pousmát. Položila jsem mobil vedle sebe a nalistovala stranu, když vtom začal znovu zvonit. Na displeji se ukázalo neznámé číslo, nakonec jsem ale hovor ostýchavě přijmula.
„Haló?"
„Konečně tě zase slyším, Mel," ozval se, mně dobře známý hlas. Tváře mi začaly hořet, srdce vynechalo pár úderů. Ano, právě se mnou mluvil můj crush.
„Adame... to, to jsi ty? Kde jsi vzal mo-moje číslo," zakoktala jsem se.
„Leona mi ho dala."
„A kde jsi vzal její číslo?"
„Nebylo zas tak těžké ho chtít po Simonovi. Slíbil jsem, že jí za to se Simonem pomůžu, ale upřímně, ať se každý stará o svou kořist."
„To je sobecký," uchechtla jsem se.
„Já myslel, že v tomhle jsme stejný."
„Asi ne, protože já, Lee a Chris k sobě máme opravdu blízko, jsme jako sestry. Nikdy bychom si nelhaly. Říkáme si úplně všechno a jsme k sobě upřímné. A pomáháme si."
„No jo, však jste holky."
Na vteřinku se rozhostilo ticho, ale jelikož jsem nechtěla, aby mi utekl, rychle jsem jej prolomila.
„A proč mi vůbec voláš?"
„Tak zaprvý, myslím, nebo spíš doufám, že jsme teď oficiálně přátelé a zadruhý, slyšel jsem, že často nechodíš do školy, tak jsem se chtěl jen zeptat, jestli zítra přijdeš." Takové překvápko. Chce mě snad sbalit?
„Ehm... no jo přijdu," přikývla jsem si pro sebe.
„Aha... no tak se uvidíme zítra ve škole?"
„Tak jo, zatím."
„Mel?" zašeptal ještě.
„No?"
„Je s tebou sranda," polichotil mi a mě se zrychlil tep.
„To, to s tebou taky," dodala jsem.
„Tak už vážně ahoj."
„Ahoj."
Odložila jsem mobil, ale už jsem nedokázala myslet na nic jiného než na něj. Spokojeně jsem zhasla lampičku a představovala si nás dva jako pár. Vím, že je směšné, že jsem ho poznala teprve dnes, ale upřímně, myslím, že po něm by jela každá.
. . .
Ráno jsem vstala opravdu brzy, abych se ještě doučila nějaké to učivo do biologie. Naše učitelka je celkem přísná, navíc zkouší skoro každou hodinu.
Poté jsem se jednoduše připravila na dnešní den a udělala asi vše, co patří k ránu... tím myslím hlavně hygienu, snídani a podobně.
Dost brzy jsem na své motorce vyrazila s aktovkou na zádech, směrem ke škole. U školy jsem čekala na holky a zapálila si cigaretu.
„Ahoj," zaslechla jsem za sebou. Rychle jsem se otočila a nemohla uvěřit svým očím.
Hello guys, koukněte na program na mojí nástěnce, ať víte, který příběh kdy vychází.
Tak co škola? U mě zatím v poho, začínáme se učit až ve čtvrtek.
Ps: Koukněte na prolog. Přidala jsem k němu short trailer (btw: je to v názvu kapitoly)
Prosím votes and coments
Thanks
Ell...
ČTEŠ
BLACK
Romance„Jsem Melanie... Melanie Roseová," představila jsem se s letmým úsměvem na tváři a pomaličku k němu natáhla pravou ruku. To jsem se ale opravdu ukázala jako sebevědomá holka. Ani tu motorku mi nebude věřit. Ale tahle nervozita vážně překonat nejde...