ONE SHOTS

You are not my dad

Waring; m-preg

Seděl jsem na parapetu mého bytu a koukal na dění venku. Sedávám takhle často, když čekám na Harryho, až přijde z práce, donese nám bílou čokoládu a málem mě ze srandy shodí z okna (jsem zvědavý, kdy to fakt udělá...).

Je 19:40, Harry měl být už půl hodiny doma a on pořád nikde není. Moje břicho těžklo každou minutou víc a víc a já cítil, že nebude trvat déle než dva dny a já budu rodit. Bylo mi smutno, protože Harry věděl, že jsem prvním dnem v termínu a on není doma. Copak si to mám odřídit do nemocnice s kontrakcemi sám?

20:00 a on stále nikde. Moje nervy nabíraly na intevzivitě, začalo mě pobolívat břicho. Chápu, že je Harry doktor a že se stane, že se občas zdrží, ale poslední dobou to bylo často. Lhal bych, kdybych řekl, že se nebojím toho, že mě podvádí, protože prostě do mě nemůže zasunout. Bojím se toho více jako toho, že při porodu buď já a nebo moje a jeho dítě umře.

Bylo 21:30, když jsem slyšel klíče v zámku a následné zavření. Opatrně jsem slezl z parapetu a jako kulička jsem se dokoulel ke dveřím.

Když jsem tam přišel, měl jsem sto chutí odejít... ne jen zpátky do ložnice, ale z tohoto bytu úplně.

,,Kde jsi byl?" vychrlil jsem na něho, ale později toho litoval, protože mě škublo v podbřišku. Na jeho tváři byl usazen lehký úsměv a jeho oči byly zasněné. Svou duší byl úplně někde jinde, než tady před svým manželem.

,,V práci." vydechl po chvilce a já vytřeštil oči.

,,A do které díry jsi píchnul tentokrát? Kterou díru jsi šukal místo toho, aby jsi byl doma semnou, když kurva víš, že to na mě každným dnem přijde?!" vykřikl jsem a on se na mě podíval. V jeho očích nebyla vůbec žádná bolest a to mě v mém předsudku jen utvrdilo.

Na patě jsem se otočil a co nejrychleji jsem odešel do ložnice, kde jsem vší silou zabouchl dveře, až jsme se divil, že jsem je nevysklil.

,,Kurva!" zakřičel jsem a prsty jsme si vjel do vlasů, kterých jsem si pár vytrhnul. Lehl jsem si zády na postel a ruce si dal na bříško.

,,Táta nás podvedl," vzlyknul jsem a zača jsem si na bříško kreslit kroužky. ,,Očividně jeho slib byl hovno platný... Počkám si na tebe než porodíš. Tssss, lepší vtip jsem neslyšel." šeptal jsem směrem k naší, nebo snad jen moji?, dceři.

Tak strašně se mi chtělo se z toho všeho tak moc vyplakat, ale nemůžu napínat svalstvo, abych si náhodou nic neudělal či nepoškodil.

Lehl jsem si na bok a nějak si pod sebou provlékl peřinu, kterou jsem nohama objal a zabořil si do ní obličej.

,,Harolde?!" zakřičel jsem a čekal, jestli příjde nebo ne. Chvilku se nic nedělo, ale po chvilce se otevřely dveře.

,,Ano?" opáčil s ledovým klidem

,,Vypadni odsud..," vzlyku jsem se nijsl neubránil. ,,Sbal si všechny svoje věci a vypadni za tím, kdo mi tě sebral těsně před tím, než se nám oběma změnily životy o 180 stupňů."

,,Přešel ke své skříni, ze které vytáhl belkou tašku, která byla už sbalená do plna.

,,Takže ty jsi počítal s tím, že půjdeš... je fajn, že máš aspoň kam jít a zahřát si čuráka!"

Jen sklopil hlavu a vyšel ze dveří. V tu ránu jsem vyskočil z postele a doběhnul ho. Vím, riskoval jsem, ale to mi je teď jedno.

,,To mi na to nic neřekneš? To jen tal odejdeš bez jediného vysvětlení?"