ONE SHOTS

/i don't want baby/

Waring:
Larry, m preg, Louis's pov, Nouis end

Seděl jsem u Vánočního stromečku a přemýšlel. Je jedna hodina ráno, 25.12. Přemýšlím nad tím, proč si na mě včera Harry nevzpomněl... copak zapomněl? Nemohl jen tak zapomenout, byli jsme spolu sedm let.

V rukách jsem doslova ždímal malou krabičku, kterou jsem pro Harryho měl k Vánocům připravenou.. ale co teď s ní, když mě opustil? Je v ní můj osud - moje budoucnost. Sám nevím, co je v podstatě její náplní.

,,Lou?" ozval se obývákem hlas mé sestry.

,,Ano Fizzy?" pousmál jsem se, ale i tak jsem měl v očích slzy.

,,Proč nespíš?"

,,Čekám." opáčil jsem smutně. Ach jo, proč já?

,,Louisi, na co čekáš?" sedla si vedle mě a já se jí hned vecpal do objetí. Nechci jí říct na co čekám, měla by mě za blázna. Ale co mám dělat, když mě pustil k vodě dva dny před Vánocema? Prvně máma a potom on. Slíbil mi, že mi bude oporou, ale on se na mě vyloženě vysral.

,,Na Harryho." vzlyknul jsem a schoval si tvář do dlaní. Slzy se z mých očí řinuly jedna za druhou a já je nebyl schopen zastavit. Bolelo to, bolelo to u srdce neskutečně moc.

,,Lou ty víš, jak to vyšlo?" koukla se na krabičku. Já zakroutil hlavou v nesouhlasu.

,,Ne, chtěl jsem si to otevřít s Harrym a řekl jsem, že to bez něho neotevřu... dozvím se časem, jak to vyšlo."

,,Lou musíš se na to podívat.. musíš si zajít k doktorovi." pohladila mě po zádech.

,,Ale Fizz, co jim tam asi řeknu? "Heh, jsem Tomlinson a jsem těhotný!".. To asi ne." přitulil jsem se k ní. Mám ji neskutečně rád.

Fizzy si jen povzdychla a já položil krabičku zpět ke stromku.

,,Fizzy? Mohl bych spát s tebou? Nechci být sám.." sklopil jsem hlavu a snažil se zahnat nově příchozí slzy. Styděl jsem se za to, jaká jsem citlivka a nic nevydržím, ale ono to jinak nejde..

,,Jasně, že ano. Chceš už jít spinkat?" dala mi pusu do vlasů a mně to připomnělo, jak mi je tak dával Harry. Nebudu lhát, že se mi to od Fizzy nelíbilo, ale Harry je Harry.

Byl.....

,,Ano prosím." přikývnul jsem, zmírnil sytost světýlek a tu zatracenou krabičku zahrabal hluboko pod všechny ty dárky.

Oba jsme se zvedli. Félicité mě podepírala a pomalu semnou šla do schodů. U schodiště jsme měli obrázky.

My - já a Fizzy, ostatní sestry semnou, sestry spolu, já a Ernest, já a Doris, celá rodina, mamka s Danem, já a Harry..

Ten obrázek s Harrym jsem otočil ke zdi a vydechl.

,,Lou, jak ti mám pomoct?" posadila mě na postel a sedla si vedle mě. Cítil jsem na sobě její bedlivý výraz.