Life is not a fanfiction

Stormy weather

BETH

"Bille, prosím, vyfotíš mě u výběhu s mědvědy?" udělala jsem na Billa prosebný kukuč a on se zasmál. Je to týden od doby co mě poprvé tenhle kluk navštívil. Po tom co jsem ho vyhnala z našeho obydlí se hned na druhý den zjevil před dveřmi jako naprostý elegán s kyticí a omluvou. Vypadal tehdy tak smutný a viditelně se mu ulevilo když jsem řekla, že mu odpouštím. Od té doby se mnou trrávil hodně času, zvládl mě vytáhnout na jídlo i nákupy a dnes, protože jsem dostala na starost na celý den psa, nás vzal do zoo. Donnie byl zaměstnán kradením zmrzliny malým dětem a tak jsme měli dost času se bavit. S Billem jsme byli přátelé nebo aspoň nikdo z nás o ničem víc ani neřekl, vlastně nebylo třeba. Kromě letmých doteků, nesmělých pohledů a pár pus na přivítanou totiž nic neproběhlo. Začala jsem opravdu věřit, že byl byl takovým člověkem, jakého jsem si vysnila. Že byl tím sladkým a citlivým romantikem. A to co se stalo tehdy u nás byl jen krátkodobý zkrat. 

Bill poklekl a vyfotil mě přesně podle mého přání. Pak se podíval na hodinky a udělal kyselý obličej. "Otravuju tě moc dlouho?" tázavě jsem naklonila hlavu. Zavrtěl hlavou. "Ty ne. Povinnosti jo. Budu muset být tak za hodinku ve studiu. Tom má prý nějaký návrh na zlepšení melodie a chce to s námi probrat, se všemi." následoval jeho otrávený škleb, kterému jsem se musela zasmát. Ale trochu mě to mrzelo. I když se mnou trávil hodně času ve skutečnosti to zas tolik času nebylo. Bývaly to tak dvě tři hodinky denně a pak měl vždy na práci něco jiného. Nevěděla jsem nikdy co si o tom mám myslet. Otravovala jsem ho snad?

                             The end of our zone
                          Undetected, unknown  

Hodil mě domů a pak rychle odjížděl pryč. Během cesty mu někdo třikrát volal, zřejmě na něj kluci už čekali. Povzdychla jsem a opřela se o zeď. Byla jsem omámená tím růžovým oparem zamilovanosti. Culila jsem se jako blázen i přes to, že mě zase opustil. Ty pocity byly veselé, ale i sklíčené zároveň. Bylo hrozně těžké říct mu, že chci aby mezi námi bylo něco víc. Hlavně když jsem věděla, že on to určitě musí vědět. Kdybych tehdy neodmítla tu pusu, mohlo by být opravdu něco víc? Bylo to šílené. Sžíral mě ten pocit, že jsem to celé mezi námi dvěma zabila já. Pálilo mě to na duši jako kdyby mi o ni kdosi típal cigaretu. V koutku své mysli jsem tyhle pocity měla každou hodinu, každou minutu, každou zatracenou sekundu celého dne, celý tenhle týden. Ipřes všechnyty krásné okamžiky a pocity štěstí to tam hluboko uvnitř bylo. Pořád. A hryzalo to, někdy tak silně, že jem nemohla jíst, spát nebo se radovat tak moc jak jsem chtěla. 

                      I can't breathe in, can't breathe out
                                Cause the air is fading

Došla jsem domů. Měli jsme špatně nastavenou klimatizaci takže mě okamžitě praštil do tváře až nepříjemný chlad. Povzdechla jsem si. Vyšla jsem chody nahoru a zavřela jsem se do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a přemýtala o tom krásném dnešním dni. Jak jsme si to užívali. Jak byl krásný když se smál a jak ten jeho zvonivý smích zněl líbezně v mých uších. Bill byl živel. Miloval dobrodružství, pokaždé chtěl dělat něco jiného. Měl v zásobě spoustu šílených nápadů, které se nikdy nebál uskutečnit. Pousmála jsem se nad tím. Tohle bylo něo co se mým představám sice vymykalo, ale bylo to na něm skutečné báječné. Byl mladý a byl svobodný. Věěl to a dokázal si to užívat jako nikdo na širém světě. Byl jedinečný a já věděla, že chci být po jeho boku, ať už bude náš vztah jakýkoliv. 

                                     This life is bittersweet
                         We're giving in so automatically
                                       Move with the flow
                                               Just let go  

BILL:

Když jsem odjížděl oddechl jsem si konečně. Povolilo to napětí z přetvářky kterou jsem musel pořád hrát. Upřímně mě to moc nebavilo pořád se přetvařovat jak mi nic nevadí. Nebavilo mě předstírat, že i některý věci nevadí a taky mě už nebavilo se tvářit jako romantik. Jenže to byla ta nejjednodušší cesta jak se k Beth dostat. Švalo mě, že už e polu bavíme týden a pořád nic. Ani polibek, natož sex. Byl jsem ztoho hodně mrzutý proto jsem se často vymluvil na práci a jel se pobavit do města za slečnami, které jsem už nějakou dobu znal a věděl jsem jak rády mají sex se mnou. 

S Amandou jsem se setkal v baru kam jsem rád chodíval. Vždycky mě ráda viděla. Byla tomoc krásná holka. Vždycky perfektně nalíčená, vlasy po zadek vždy pečlivě učesané. Dlouhé umělé nehty jí zdobily její štíhlé prsty. Měla opravdu nádhernou potavu do tvaru přesýpacích hodin a uměla se k tomu, aby vyzvedla své přednosti, dostatečně obléknout. Pozdravila mě letmým mávnutím ruky a usmála se. 

O pár hodin později už jsme leželi po dvou číslech v peřinách hotelovýho pokoje. Pohladila mě po rameni a usmála se na mě. Chtěla mě políbit. Vytrhl jsem se jí a otočil se směrem od ní. Z proskleného pokoje byla vidět všechna světla velkoměsta. Mezitím už stihla padnout tma a tak všechna ta světla nádherně vynikla. Byla to opravdu úžasná podívaná a mě napadlo, že by se to možná líbilo i Beth. Kupodivu dnes jsem si to přeci jen v té zoo s ní dneska opravdu užil. Začal jsem ji trochu poznávat a chápat jaká opravdu je. Cítil jsem se na tím s kým, kde a po čem jsem tu vlastně ležel nepatrně znechucen a smutný. 

                               One more wish
                               One more stop
                               One last touch
                       Before we hide and run  

"Jdu, čau." Zvedla se naštvaně po chvíli Amanda z postele a začala se oblíkat. Žádné chápavé pohledy. Žádné dotazy o tom jak mi bylo. Prostě se zvedla a odešla. Nechala mě tam samotného u toho krásného výhledu a trpkých myšlenek. Vyšel jsem prosklenými dveřmi na balkon  a zapálil jsem si. Zíral jsem na ten roj světel všech barev a přemýšlel jsem o Beth. Jako by to mezi námi bylo jiné. Zavrtěl jsem hlavou jako by se ty myšlenky z té hlavy daly nějakým způsobem vyklepat. Nechal jsem se jí a Tomovejma kecama příliš oblbnout a teď mám pocit jako by byl vjímečná. Zasmál jsem se srdečně a  znova jsem si přiložil cigaretu k ústům. Byla obyčejná. Obyčejnější než jakákoliv jiná holka se kterou jsem kdy něco měl. Nebylo možné aby mě tolik pobláznila. Jen jsem momentálně mělv hlavě zmatek to bylo celé. 

                   Our frozen hearts are burning holes into eternity
                                         This life is bittersweet  

Dole jsem recepci vrátil klíče a vypadl z hotelu. Šel jsem po ulici a musel jsem se pro sebe usmát. Přitahoval jsem pohledy všech lidí okolo a bylo to znát. Nejedna holka se mi snažila i při takovéhle procházce do města postrčit svoje telefonní číslo. A takovým věcem jsem se anivůbec nebránil. Věděl jsem totiž, že takové slečny chtějí hlavně jedno.