crush x reader

Yurio x Reader

,,Miyu! Kde jsi?" Volala jsem po své kočičce, která se nevrátila na její kočičí večeři. To se u ní moc často nestávalo. Miyu byla taková ta nenasytná kočka, která sní vše co přistane v její misce. Proto jsem se o ni bála. Bylo léto, takže se stmívalo poměrně pozdě, ale stejně... Tohle se Miyu nepodobalo. Se slzami v očích a se strachem v srdci jsem se vrátila domů a zalezla do pokoje. Zapla jsem televizi, nechala běžet program, co tam byl od minule a svalila se na postel. ,,Slavný ruský krasobruslař Yuri Plisetsky se vydal do Japonska trénovat společně s Victorem Nikiforovem a Yurim Katsukim! Jak spojení této trojice zapůsobí na letošním Grand Prix? Sledujte čerstvé zprávy z Hasetsu! Místní lidé-" televizi jsem vypla a jen tupě čučela do stropu. Zvláštní, normálně bych šílela při představě, že jsem ve stejném městě jako mí tři nejoblíbenější krasobruslaři, ale jaksi nemám náladu. Miyu se stále nevrací, a já nevím co dělat... Po chvilce jsem se rozhodla, že ji půjdu hledat. Vzala jsem na sebe kraťasy, tílko, vlasy si stáhla do ohonu a vydala se ke dveřím. Rychle jsem je otevřela a chtěla vyběhnout ven, jenže mi v tom něco bránilo. Nebo spíš někdo. Jak jsem vykročila ven, narazila jsem do menšího kluka s blonďatými kadeřemi. Přes hlavu měl kapuci, která patřila k mikině s rukávy, které měly gepardí vzor. Jaksi jsem ho srazila a on se skučením dopadl na zem. ,,A-au..." Zaskuhral a snažil se vstát. Podívala jsem se mu do obličeje a zkameněla. ,,Y-y-yuri P-plisetsky?!" Vyjekla jsem a on se na mě podíval. ,,Да... (jo...), Nejsi tak blbá jak jsem si myslel." Ušklíbl se na mě a podal mi chlupatou kouli. Kulička zamňoukala a z haldy chlupů se nakonec vyklubala moje malá Miyu. ,,A-arigatō gozaimas!!! Kde byla? Můžu se ti nějak odvděčit? A jak jsi věděl, že je moje?! A~" začala jsem na něj chrlit otázky, jenže on mě přerušil tím, že mi dal prst na ústa a já ihned zmlkla. ,,To není potřebné, кошка (kočko)." Usmál se na mě a odešel. Já jen beze slov koukala na jeho stále se vzdalující záda. Zavřela jsem dveře a sedla si na zem. Zády jsem se opřela o zeď a vzala Miyu do náruče. Chvíli jsem skenovala pohledem svoje boty a po chvilce jsem řekla. ,,Okey... Tak tohle bylo divný..."

Druhý den~

,,Hlásíme se z Hasetsu!" Začalo vyřvávat z televize. ,,Victor Nikiforov uspořádal se svými svěřenci Yurim Katsukim a stejnojmenným Yurim Plisetskym soutěž nesoucí jméno HORKÉ PRAMENY NA LEDĚ!!!
Soutěž se uskuteční již příští týden v místním Ledovém Zámku! Bude možno vidět ,souboj' mezi Agape a Eros-Plisetskym a Katsukim!! Kdo vyhraje? Budeme vás informo-" Zase jsem to vypla. Jak já nesnáším takový dlouhý kecy, když vše co potřebuji vědět jena plagátech...
*Cink*
,,Hmm? Kdo by mi mohl psát?" Zeptala jsem se sama sebe. Zvedla jsem telefon a přečetla si zprávu.

Ahoj, chtěl jsem se tě zeptat, jestli by jsme se nemohli ještě jednou vidět... Víš... Jen tak, pokecat. Pokud by jsi chtěla, zítra budu ve 14;00 v kavárně naproti Stadionu... Doufám, že přijdeš ;) Yuri Plisetsky :*

,,Iiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!!" Vypískla jsem. Když jsem se uklidnila, vzala jsem mobil opět do ruky a stručně odepsala.

Určitě přijdu, Yurio-san ^^ Budu se těšit :)

Druhý den~

Bože! To už je 13:30?! Rychle jsem na sebe hodila černé džíny, tričko s dlouhým rukávem, svetr, kabát, nazula jsem si boty a za běhu si ještě omotávala kolem krku šálu a na hlavu nasazovala čepici. Málem jsem uklouzla na zmrzlém chodníku, ale já běžela jako blesk dál. Ke kavárně jsem doběhla a bylo 13;59. Akorát na čas? Asi... Karma mi přeje... Vešla jsem dovnitř, pozdravila mile vyhlížející servírku co procházela kolem, rozhlídla se a uviděla malého blondýnka sedět úplně vzadu. Sejmula jsem z hlavy kulich, sundala si šálu a kabát, pověsila to vše na věšák u dveří a vydala se za Yuriem. ,,Konbawa, Yurio-san.. Tak, jsem tu." Usmála jsem se, když ke mě sedící Yuri vzhlédl. ,,Ahh! Y/N! Rád tě vidím! Sedni si!" Jakoby se probudil z tranzu. Povídali jsme si o bruslení a  o kočkách, a o bruslení a o kočkách, mezitím nám přinesli kafe. V té chvíli jsem si uvědomila, že jsem si doma zapomněla peněženku, díky tomu se z vcelku normální situace, stala situace nadmíru trapná a ponižující. Yurio, jakoby na to byl psychicky připraven, mě uklidnil, se slovy, že mě sem přeci jen pozval, zaplatil za nás oba a my mohli pokračovat v diskuzi o majestátních kočkovitých šelmách. Absolutně netuším, jak jsme se k tomu dostali, ale~
,,Máš kluka?" Zeptal se Yurio s červení ve tvářích. ,,Umm... Ne." Řekla jsem a po tom se nervózně usmála. Chvíli se na mě jen dívat, přičemž se stále červenal jako rajčátko, od kterého jsem neměla však také daleko. ,,Um... Takže nebude vadit, když udělám tohle?" Zeptal se. Nechápavě jsem se na něj podívala, když vstal ze své židle a naklonil se přes stůl ke mně. ,,Co tím my-" přerušily mě jeho rty na těch mích. Byla to jen letmá pusa, ale jako by se zastavil čas a ten polibek byl nekonečný. Když se odtáhl, byli jsme oba rudí až za ušima. ,,Umm... To bylo..." Zakoktal se. ,,Kouzelné." Doplnila jsem jeho větu a sladce se usmála. Yurio se usmál, podíval se na hodinky a zděsil se. ,,Promiň Y/N! Musím na trénink! Victor mě asi zabije. Prosím, přijď na tu soutěž!" Řekl na jeden nádech, vtiskl mi pusu na tvář, s rychlým ,zavolám ti' popadl bundu a vyběhl ven. Já se jen usmála a pomalu se začala oblíkat.
Jde se domů~

O hodinu později~
,,Dneska Yurio bruslí poněkud, klidněji, víc procítěně." Řekl Victor zamyšleně směrem ke Katsukimu, stále však pozorujíc Yuria na ledě, který právě skočil  čtveritý salchow doplněný trojitým toeloppem. (Omluvte mě pokud to je špatně napsané, ale ten salchow netuším jak jinak napsat, YOI jsem viděla jen ve slovenštině °^°) ,,Že by konečně našel své Agape?" Prohlásil Japonský Yuri s úsměvem.

Ano, tu jsou ty slíbené oneshoty :D
Vaše Yōki-chan <3