crush x reader

Kanato x Reader

,,Kanato-kuuuun!" Chodila jsem po domě a hledala posledního z Rodiny Sakamaki. Všichni ostatní už byli v limuzíně, dokonce i Shu, u kterého jsem si myslela, že ho ani Google mapy nenajdou. Ale co už. Jediný kdo v autě ještě nebyl, byl náš malý Kanato... ,,Heeej, Kanatoooo! Kde jsiiiii?!" Už jsem byla vážně zoufalá. Máme jet na nějaký ples, který za pár minut začíná a on se někde poflakuje. Zrovna jsem procházela kolem ložnic, když už jsem se otočila a naposled spustila. ,,Kanato-kun!!! Vylez! Nebo jedeme bez tebe!" Křikla jsem z plných plic. Na to se odněkud vynořily dvě ruce a stáhly mě do pokoje. ,,Itaiii..." Sykla jsem a pokusila se vstát. Na to mi ale někdo sedl na břicho a podržel mi ruce nad hlavou. ,,Y/N-san." Řekl plačtivě hlásek nademnou. ,,Kanato-kun?" Že mi to nebylo hned jasné... Ale, on pláče? ,,Kanato-kun, co se stalo? Proč brečíš?" V pokoji byla tma, ale já věděla, že se snaží zadržet slzy. ,,Y/N-san... Teddy se rozbil." Kuňkl a slezl ze mě. Podal mi ruku a pomohl mi vstát. ,,Chceš ho spravit?" Usmála jsem se. Kanato mlčky přikývl. Setřel si slzy a vedl mě k němu do pokoje. ,,Posaď se... Dojdu pro něj do zahrady, tak tu počkej." Řekl a odešel. ,,Do zahrady?" Nepochopila jsem. Nechala jsem to být, vzala do ruky mobil a napsala Shuovi, že mají jet bez nás. Hned mi odepsal stylem; my už si mysleli, že tě Kanato vysál do bezvědomí, tak jsme už dvacet minut tu... ,,Pffffffff..." Odfrkla jsem si po přečtení té zprávy. Proč Kanato nechává všude zhasnuto? No nic, něco mi říká, že se bude šít... Zvedla jsem se a šla si pro šití. Prohrabovala jsem své zásuvky a konečně našla krabičku s nitěmi a dalšími šicími potřebami. Vzala jsem ji do ruky a šla zpátky za Kanatem. Dveře byly zavřené, ale jakmile jsem přišla blíž a šahala po klice, se rozletěly. Stál v nich Kanato s naštvaným výrazem. ,,Co jsem ti říkal když jsem odcházel?!" Křiknul na mě. Stála jsem tam jak opařená a nezmohla se ani na jedno smysluplné slovo. ,,Ž-že..." Začala jsem koktat odpověď. ,,Mluv!!" Zakřičel zlostně a přišel ke mně blíž. ,,Ž-že si pro něj jdeš do zahrady." Kuňkla jsem. ,,A dál?!" Sykl a chytil mě za vlasy. Zasténala jsem bolestí a skřivila obličej. ,,Mluv!!!" Křikl znova, tentokrát přímo proti mému obličeji. ,,Že mám počkat a sedět!!" Vypískla jsem a modlila se, aby mě konečně pustil. ,,Správně." Řekl Kanato zase bez emocí. Pustil mé vlasy a chytil mě pevně za ruku. Dotáhl mě až k posteli. Když se zastavil, můj pohled padl na Teddyho s rozpáraným břichem a utrženou nohou. ,,Jak se ti to stalo?" Usmála jsem se na Kanata, ale ten na mě hodil vražedný pohled. ,,Neptej se a šij!" Sykl nebezpečně blízko mého krku a já zrudla. Moc blízko!!
Po tom co jsem medvídka sešila, tak si ho Kanato ode mě vzal a zmizel...

Zítra už snad bude delší kapitolka °^° Uvidíme no xd
Už mám napsaný seznam postav a témat oneshotů ^^ takže se těšte ^°^ teď to jen napsat...