Život podle mne

Kapitola 1

Ahoj jsem Lusi. Od narození nejsem spokojena se současným světem. Nikdy jsem ještě nebyla pořádně šťastná. Ptáte se proč?, to já sama nevím. Můžu vám alespoň povědět, co se událo během mého života. A také jsem astmatička.

Narodila jsem se 25.6.1993 na Slovensku. Když mi byl asi tak rok, tak už jsem cítila,že nejsem pro tento svět stvořená, že mi prostě tento svět nebude prospívat. Asi ve dvou letech jsem šla s maminkou na procházku do lesa a tam jsem cítila, že jsem spokojena. Bylo mi dobře do doby než mi maminka oznámila, že je čas aby jsme se vrátily domů. Když jsem tu to větu uslyšela dostala jsem hysterický záchvat.

Naši nikdy nemohli pochopit co se to se mnou děje. Několikrát se mnou chodívali k psychologovi, ale ani on mi nedokázal pomoci.
Jednou, když už naši nevěděli co se mnou, poslali mě k babičce, ke které jeli se mnou. Babička hned věděla co se mnou má dělat. Naši jenom čuměli, že se chovám úplně jinak.

Babička jim ne jednou vysvětlovala, jak se ke mně mají chovat. Ale myslíte si, že ji někdy poslechly? Řeknu vám to na rovinu. Nikdy ji nevěřili, takže ji nikdy neposlechly.

Jednoho dne (a s tím jsem nikdy nepočítala) se u nás zastavil jeden pán,které ho jsem v životě neviděla. Našim se představil jako Josef (nebo tak nějak, moc jsem mu nerozuměla) a když říkal příjmení, tak mě popadl záchvat kašle, takže jsem nic neslyšela. Až jsem po pěti minutách konečně přestala kašlat, byl už Josef pryč. Za chvíli za mnou přišla máma. "Lusi, miláčku. Dnes tu byl Josef, je to vedoucí od koní. Možná by ti mohl pomoci." pověděla a počkala si na moji reakci. "Ach mami, moc ti děkuji. Ale nevím jak by mi mohl pomoci, vždyť já nemám tento svět ráda. Už jsem ti to několikrát říkala."řekla jsem a odešla jsem do pokoje a zabouchla za sebou dveře.