Samozřejmě, že jsem to slyšela a samozřejmě, že jsem se (zase) psychicky zhroutila. Lehla jsem si na postel a schoulila jsem se do klubíčka, začala jsem brečet. "No a je to v prdeli. Já se na to můžu doopravdy vysrat. Nemá to cenu, když já se s ní tady piplu, aby byla psychicky v pohodě a pak přijde takovej kretén a hodí ji do stavu ve kterém byla, když sem přišla." slyšela jsem přes svoje vzlyky Josefa. Přišel ke mne do pokoje a sedl si za mnou na židli. "Lusi, neber ho vážně. On ti jenom závidí, protože jsem mu nedovolil, aby ho dal do kupy on." řekl mi a hladil mě po noze. "Z jakého důvodu závidí?" zeptala jsem se a utírala jsem si mokré oči od slz.
Z POHLEDU JOSEFA
Měl jsem jí to říct dřív. Jen jak jí to teď vysvětlit. Když jsem pořídil Mrňouse nebyl takový kůň jakého ona dostala. Když jsem si Mrňouse koupil byl úplně vyhladovělí a nebyl nato zrovna nejlíp. Tři roky mi trvalo než jsem ho dostal do formy. Honza přišel v období kdy byl Mrňous mezi špatnou (to tu ještě Lusi nebyla) a dobrou (to už tu byla) kondicí. Vypozoroval jsem, že když Honza poprvé uviděl Lusi, tak se mu vůbec nezamlouvala. Budu jí to muset vysvětlit, tak aby jí to už víc neublížilo.
Z pohledu Lusi
Bojím se co mi řekne, protože dlouho nic neříká a jenom u mně sedí. "Lusi. On Mrňous asi před čtyřmi lety, když jsem ho koupil byl strašně hubený, byl podvyživený. Tři roky mi trvalo než jsem ho z toho vytáhl a prostě Honza je takový, že by on to zvládl líp než já a proto se tě chce zbavit. Nic si z toho nedělej je to vůl a volem zůstane." řekl a křečovitě se usmál. Trochu se mi ulevilo, když mi to vysvětlil, ale pořád jsem byla nesvá.
ČTEŠ
Život podle mne
Cerita PendekAhoj jmenuji Lusi. Od malička jsem neměla ráda současný svět. Už od školky jsem neměla žádné kamarády. A popravdě jsem byla i rád. Děti moderní doby jsou pěkně rozmazlení a to nemám ráda. Nikdy jsem nenašla člověka mé krevní skupiny.
