Už jsem konečně doma, tam, kde jsem nejvíce ráda. Lehla jsem si na postel a těžce si oddychla.
Všichni mě už stihli přivítat a zasypat láskou. Objímaly mně a pořád říkaly že jsou rádi že jsem přežila.
Nemám jim to za zlé.
Vzala jsem mobil do ruky a všimla si snas tisíce upozornění.
Usmála jsem se a mobil zase položila.
Někdo zaklepal na dveře a já si zase vzpomněla na ten den kdy mi do svého pokoje Marcus přivedl Loren.
Kdybych neměla zlomenou ruku tak bych po ní něco určitě hodila.
Zaklepání se ozvalo znovu a tak jsem se vzpamatovala a řekla ,,Dále."
Do pokoje vešla Lisa. Tak strašně mi chyběla.
,,Tak co, jak se cítíš?" Zeptala se mě s úsměvem.
,,No určitě líp než v nemocnici" uchechtla jsem se. ,,Chyběla jsem ti?" Zeptala jsem se jí s pobaveným úsměvem, i když jsem věděla odpověď.
,,Samozřejmě že chyběla!" Vyjekla.
,,I ty mně.." zasmála jsem se a koukla na ni.
Koukala na mně a po chvilce mě objala. Dávala však pozor na mé rány. Objetí jsem jí opětovala.
Taky mi šílené chyběla.
Po chvilce, kdy mně pustila jsem se jí zeptala na vážnou otázku. Teda pro mně vážnou otázku.
,,Kde je Marcus?" Podívala jsem se do očí.
,,Není"
