Lena:
Přes celý den jsem Marcusovi neodepsala a jen si četla co mi psal.
Naposledy mi napsal asi před dvěma minutama, ale já ho pořád ignorovala. Dokonce za mnou přišla i Lisa s tím, že jí Marcus psal proč mu neodepisuju.
,,Liso, prostě mu nechci odepisovat, dneska od rána nemám náladu" vydechla jsem a zakroutila hlavou.
Říkala jsem jí to už asi po páté, ale Lisa je Lisa.
,,Dobře, až se uráčíš mu odepsat tak mi řekni, ale to už na tomto světě vlastně nebudu!" vyjekla a vyšla z mého pokoje. Samozřejmě nezapoměla prásknout dveřma.
Podrážděně jsem si vzala mobil do ruky a rozhodla jsem se mu odepsat.
Marcus: co jsem udělal?
Marcus: Leno.. No tak.. Neignoruj mě.
Marcus: prosím.
Marcus: ať už jsem udělal cokoliv tak se omlouvám.
Jasně. Za svou přítelkyni by se měl omluvit. Vtipné.
Marcus: Neignoruj prosím...
Rozhodla jsem se mu konečně odepsat.
Já: Ahoj.
Marcus: Konečně!
Já: Dneska nemám náladu. Půjdu spát. Napiš zítra.
Marcus: Ty jsi naštvaná?
Já: Ne. Proč?
Zase jsem lhala. Byla jsem naštvaná, i když za to nemohl. To jsem prostě já.
Marcus: poznám to..
Já: dobrou noc.
Už jsem prostě neměla náladu si s ním psát. Zítra mě to možná přejde.
A teďka půjdu za Lisou.
Hodila jsem mobil na postel a sama se z postele zvedla.
Došla jsem ke dveřím a otevřela je. Pak jsem šla k pokoji Lisy a též je otevřela.
Nestihla jsem otevřít a hned jsem začala mluvit.
,,Hele jako, Marcusovi jsem odepsala a ještě jsi nechcí-" nestihla jsem domluvit jelikož jsem přestala.
Uviděla jsem totiž Lisu jak na notebooku mluví.. Cože? Jak mluví s Marcusem a Lucasem!
Nejhorší bylo že kamera byla otočená na dveře, takže jsem zamrzla v pohybu, když všechny pohledy spočinuli na mě.
Právě teďka moje srdce vynechalo úder.
