❄26❄

44 8 2
                                    

19.2. 2017

Sníh nám křupe pod nohama, hvězdy na nebi svítí jako milion žárovek na tmavém podkladu, biliony mil vzdálené.
Procházíme se ruku v ruce, pravá ruka v Shaunovo ruce, levá ruka však pořád dokola spočívá na mé zbrani, kterou jsem dobře skryla za opasek. Jdeme dál a dál, daleko od lidí a od všech, už jsme ušli pořádnou trasu. Shaun stále zmateně otáčí hlavou dokola.
„Teď si stoupni tady a zavři oči. Nepodvádět!"
Udělá přesně to, co mu říkám, k tomu si ještě oči překryje dlaněmi. Ruce se mi klepou, avšak zbraň už držím, plně nabitou. A pak se ozve rána.
Shaune, tohle byla tvá největší chyba.

Glacies Cordis ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat