❄27❄

43 7 0
                                    

Ta krev mě snad pronásleduje, tak rudá a nelítostná, skoro by z ní mohlo být krvavé jezírko. Zírám na své dílo, jsem jako v transu, v šoku. Zbraň mi vypadne z mých klepajících se rukou. A pak mě chytne amok. Začnu řvát, mé řičení snad slyší celé Rakousko.  Blonďaté dlouhé vlasy končí vytrhané v mých rukách. A pak se rozhodnu, jestli správně či ne, to už se nikdy nedozvím, ale vše má svůj důvod. Snad je to i osvobození od života, kde bych si to stále vyčítala.
Popadnu svoji zbraň, jejíž hlaveň namířím ke svému pravému spánku.
„Odpusť mi, Bože."

Glacies Cordis ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat