Outside [CZ] || Destiel AU

2. Pod kůží

Ahojky, zdravím v tuhle úžasnou hodinu (již 12. 7.) s novou kapitolou. :D

Vím že poslední dobou často zmiňuju tuhle osobu - MaryHamishSparklez - ale dneska musím, protože má narozeniny! :D A to se nesmí nechat jenom tak.

Takže Maruško moje, asi ti věnuju celou tuhle povídku a ještě pro tebe napíšu nejakou jednorázovku, ať máš radost. A možná bych mohla psát v častěji. :D Každopádně vsechno nejlepší! ❤😇

Enjoy. ♥

★★★★★★★★★★

Ráno se Castiel neobtěžoval s výběrem oblečení, prostě na sebe nasoukal první tričko ze skříně a džíny, které byli přehozené přes židli. Opláchl si obličej a zamířil dolů. Zadními dveřmi vyšel do ulice a rychle proběhl na druhou stranu cesty. Otevřel dveře malého obchůdku, který měl otvírat až za hodinu.

"Ahoj Bobby," usmál se na staršího muže za pultem.

"A hele, kohopak nám to vítr přivál. Kde jste byl včera?" Bobby se na něj nepodíval, protože měl zrovna dost práce s inventurou. Cas věděl, že ho tu Bobby vždycky rád vidí. Byl něco jako jeho skutečná rodina, protože ta původní se ho zřekla. Chodil sem každý den a Bobby mu vynadal pokaždé, když vynechal. Samozřejmě to myslel dobře. Měl ho rád, jako vlastního syna.

"Včera bylo moc práce. Znáte to...pátky jsou nejhorší..." Castiel přišel k němu za pult a koukl mu přes rameno.

"Máš dneska moc práce?"

"Ne," odvětil starší.

"Dneska mi pomáhá synovec. Jsem za to moc rád. Vaše výpomoc se mi hodí, ale přece jen tu nemůžete být moc dlouho."

"Ty máš synovce? To jsi mi nikdy neřekl," Cas vzal do ruky nákupní košík a začal do něj dávat potraviny.

"Dva. Sama a Deana. Sam teď pracuje v centru města a občas se zastaví. A Dean...ten je věčně samý malér, ale bydlí tu poblíž a vždycky rád pomůže.  Mám je oba moc rád," Bobby založil papíry do šuplíku a věnoval svému zákazníkovi první pohled.

"To jsem rád, že máš rodinu..." Cas se usmál. Už měl všechno, co potřeboval.

Chodil sem hrozně rád, nejen kvůli Bobbymu, ale taky tu mohl být sám sebou. Nikdo ho nesoudil a nikoho nezajímalo, co je zač.

"I kdybych neměl, víte, že vás beru taky jako rodinu," Bobby začal markovat zboží z jeho košíku.

"Já vím...to já taky..."

Tmavovlasý se usmál a než mu stařík stačil oznámit částku jeho nákupu, vrazil mu do ruky stodolarovku.

"Ale..."

"Ššš...děkuji za květiny..."

Bobby mu květiny donášel pravidelně. Myslel si, že o tom neví, ale opak byl pravdou.

Nevěděl, co na to říct. Naštěstí už nebyli jediní dva v místnosti.

"Bobby, kam mám dát tohle?"

Dean přišel zadním vchodem a v rukou držel krabici s alkoholem. Šibalsky se usmíval, jelikož moc dobře věděl, co by s tím nákladem udělal.

Bobby rychle schoval peníze do pokladny, aby si jich jeho synovec nevšiml a Castiel se otočil za Deanovým hlasem.

Ze začátku ho nepoznal, což se nedalo říct o druhé straně. Trvalo mu to sice pár vteřin, ale dost mu nápovědělo, když Dean zavrávoral, protože málem upustil krabici na zem.