Outside [CZ] || Destiel AU

4. Mimo svůj svět

★★★

Jak ubíhaly dny a Cas čím dál víc přemýšlel nad změnou životního stylu, konečně šel po ulici za bílého dne, bez klobouku, slunečních brýlí a nevkusné mikiny. Došlo mu, že ho bez makeupu, modrých vlasů a s jeho normální výškou nikdo nepozná. To bylo nejen plus pro něj, ale taky další krok k jeho novému já.

Když už jsme u těch kroků, právě měl namířeno na pracovní pohovor. Teprve druhý v jeho životě. Při jeho práci v Očistci dělal uměleckou školu na druhém konci New Yorku, kde ho nikdo neznal. Vybral si obor se zaměřením na tanec a divadelní herectví, které měl jen jako doplňkovou část oboru. To se mu teď hodilo, protože díky téhle škole nemusel navěky zůstat tam, odkud se právě snažil utéct.

Pohovor proběhl celkem hladce. Ukázalo se, že na jedné střední škole potřebují pomocného učitele tance a Cas měl přiměřenou kvalifikaci a hlavně praxi v oboru, což většině účastníkům chybělo. Pan Richmond jeho práci v Očistci nazval působením v divadle před publikem, jelikož bylo známo, že vlastní divadlo "Westside" a nikdo nemusel vědět, že ho po něm převzal syn a on sám nemá ani páru, co se tam děje.

Catiela dost překvapilo, že bez námitek přijal jeho výpověď a pomohl mu sehnat novou práci. Asi to nebyl zas tak špatný chlap. Každopádně mu to usnadnilo spoustu námahy, za což byl nesmírně vděčný.

Zvláštní ovšem bylo, že když se ho jeho bývalý zaměstnavatel zeptal, kdy se rozhodl odejít, nedokázal na to odpovědět. Možná i proto si při cestě domů nevšiml osoby, do které právě vrazil.

"Já se moc omlouvám, nechtěl jsem-"

"Cassi?"

Po těch týdnech ho jen tak viděl před sebou. Každý den mu zkoušel volat, ale zavěsil dřív, než to druhá strana zvedla. Stál přímo před ním, jako by musel vrazit právě do něj. Jako by naproti němu nešlo na sto jiných lidí. Jako by se oba dnes oblékli a učesali proto, aby se setkali přímo tady uprostřed chodníku plného lidí, kteří šli domů z odpolední směny. Dean patřil mezi ně. Vypadal jako oni.

Měl na sobě krémové sako a pod ním bílé tričko ze stoprocentní bavlny. Stmívalo se a v černých sklech jeho brýlí se odráželo rudě žhnoucí slunce, které dokonale rámovalo Castielův obraz. Jeho modré oči se mísily se vší tou nádherou a Dean si nepamatoval, jestli měl někdy takhle upravené vlasy. Měl na sobě sako barvy indiga a pod ním černou košili, zdobenou kravatou stejně barevnou, jako jeho oblek.

"Ahoj," usmál se Dean. Byl z toho všecho vyvedený z míry stejně, jako muž naproti němu. Měl ovšem tu výhodu, že jeho zrak halily sluneční brýle.

"A-ahoj.."

Dean měl na Castielovi rád, že se nesnažil skrývat své emoce. Byla mu jedno nějaká jeho hrdost, byl opravdový a to byla jedna z věcí, které na něm byli v tomto městě zvláštní.

"Musím jít..." řekl rychle Cas a najednou byl pryč.

Dean se za ním ohlédl, ale v davu ho už spatřit nestihl. Byl to zvláštní okamžik. Zdálo se, že se oběma dobře daří. Uvědomil si, že tam pořád stojí a tak se rozhodl, pokračovat v cestě domů.

***

"Brácho, co se stalo s Castielem?" zeptal se Benny Deana ten samý večer.

"Co by se jako mělo stát..?" zabručel tázaný z pod dnešních novin, které se mu do rukou dostali až teď.

"No...už podruhé vynechal vystoupení v očistci. Myslel jsem, že jste to zase dali dohromady, nebo tak.